ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3459.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3459/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Plzeňský Prazdroj, a. s. , se sídlem v Plzni, U Prazdroje 7, identifikační číslo osoby 45357366, zastoupené JUDr. Martinou Lintnerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Vnitřní Město, Bezručova 153/9, proti žalované JANG s.r.o. , se sídlem v Napajedlech, Svatoplukova 63, identifikační číslo osoby 63475910, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, o zaplacení částky 58.840 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 28 C 254/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2016, č. j. 25 Co 360/2015, 25 Co 361/2015-278, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 12. 1. 2015, č. j. 28 C 254/2012-195, ve znění usnesení ze dne 10. 2. 2015, č. j. 28 C 254/2012-202, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 58.840 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první a druhý bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok výroku).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění o tom, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 58.840 Kč z titulu slevy z ceny za reklamu. Mezi účastníky byla dne 9. 10. 2009 sjednána Smlouva o zajištění reklamních a propagačních služeb, v níž se žalovaná zavázala propagovat výrobky žalobkyně v provozovně za cenu 589.050 Kč, kterou žalobkyně zaplatila. Závazek žalované zahrnoval i povinnost k odběru piva v rozsahu 450 hl za rok 2011 (rozsah reklamy byl vyjádřen i v množství odebraného piva). Tuto povinnost žalovaná nesplnila, když neodebrala pivo v rozsahu 224,7 hl, a žalobkyni tak vznikl nárok na slevu z ceny za reklamu.
Žalovaná (dále též „dovolatelka“) napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním s tím, že dovolání považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které jednak nebyly doposud v rozhodování dovolacího soudu řešeny, a jednak otázek, které měly být dovolacím soudem právně řešeny jinak. Jako dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) uvádí dovolatelka skutečnost, že řízení trpí procesní vadou. Dle dovolatelky je totiž neplatné ujednání mezi účastníky o místní příslušnosti soudu ve smyslu §89a o. s. ř.
Žalobkyně se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí (§241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Při respektování shora uvedených kritérií námitky dovolatelky o neplatnosti dohody účastníků o místní příslušnosti dle §89a o. s. ř. nemohou přípustnost dovolání založit. Takováto argumentace totiž nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz ). Platnost prorogační doložky je rozhodující pro určení místní příslušnosti, jejíž přezkum je dle §105 o. s. ř. koncentrován na začátek řízení. K námitce účastníka může soud místní příslušnost zkoumat, jen pokud byla námitka vznesena při prvním úkonu, který účastníku přísluší – tak tomu však v projednávané věci nebylo. V části dovolání, ve které je namítán nesprávný postup odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými dovolatelkou se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§243 odst. 2 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu