ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3976.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3976/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně Golem, spol. s r. o., se sídlem v Praze 8, Na Úbočí 1167, identifikační číslo osoby 45311617, zastoupené Mgr. Martinem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, proti žalovaným 1) Svaz lyžařů České republiky z. s. , se sídlem v Praze 6, Cukrovarnická 483/42, identifikační číslo osoby 00537632, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, 2) Statutární město Liberec , se sídlem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1/1, identifikační číslo osoby 00262978, zastoupenému JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, o zaplacení částky 110.000 Kč s příslušenstvím a o 22.575.633,35 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 53/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, č. j. 11 Co 195/2016-124, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá .
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. 4 C 53/2013-113, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %.
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí dle dovolatelky na vyřešení otázek procesního práva, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. Konkrétně uvádí otázky, zda je možné rozhodnout o osvobození od soudního poplatku, pokud dosud nebylo rozhodnuto o odvolání proti vyměřené výši soudních poplatků; zda je v souladu se zaručenými právy žalobkyně, pokud dojde k doměření soudního poplatku až po skončení samotného řízení, když je doměřen soudní poplatek ve výši mnohonásobně převyšující původní soudní poplatek; zda je v rozporu se zásadou legitimního očekávání žalobkyně, aby došlo k doměření soudního poplatku ve výši, která je více než dvousetnásobná proti soudnímu poplatku vyměřeného soudem na počátku soudního řízení. Dle obsahu dovolání spočívá dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) na postupu soudu prvního stupně, který žalobkyni doměřil soudní poplatek, v rozporu se zásadou legitimního očekávání žalobkyně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dále posuzoval, zda dovolání splňuje formální obsahové náležitosti.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka k přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení shora citovaných otázek procesního práva, které mají být ve smyslu §237 o. s. ř. dovolacím soudem posouzeny jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála. Žádost dovolatelky, podle níž dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Na podporu své argumentace dovolatelka nepoukázala na žádnou konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu či jeho rozhodnutí, které zakládá řešení, od kterého by se dovolací soud měl v projednávané věci odchylovat.
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že za způsobilé vymezení dovolacích otázek nelze považovat ani další (shora citované) otázky uváděné dovolatelkou. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu totiž není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013). Polemizuje-li tedy dovolatelka se způsobem, jakým jí byl doměřen soudní poplatek usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2015, č. j. 4 C 53/2013-92, či vyměřen soudní poplatek za odvolání usnesením ze dne 25. 9. 2015, č. j. 4 C 53/2013-93, přehlíží, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky založeno není. Usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 11 Co 195/2016-124, které je dovoláním napadáno, totiž pouze potvrzuje závěr soudu prvního stupně ohledně osvobození žalobkyně od soudních poplatků. K tomuto právnímu posouzení – tedy posouzení předpokladů osvobození od soudních poplatků dle §138 o. s. ř. – však dovolatelka dovolacímu soudu nepředesílá žádnou právní otázku, jež by mohla zakládat přípustnost dovolání.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci končí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2016
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu