ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4268.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 4268/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Home Care Services & Supplies, s.r.o. , se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Patočkova 1471/77, PSČ 169 00, IČO 25610619, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, IČO 41197518, o zaplacení částky 1 217 838 Kč s příslušenstvím, původně vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 54/2015, nyní vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 177/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2016, č. j. 15 Co 165/2016-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. ledna 2016, č. j. 64 C 54/2015-29, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok pod bodem I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení věc postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jako soudu místně příslušnému podle §85 odst. 3 občanského soudního řádu, jelikož v obvodu jeho působnosti má žalovaná sídlo (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2016, č. j. 15 Co 165/2016-47, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalované, že ustanovení §87 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se týká místní příslušnosti dané na výběr ve sporech mezi podnikatelskými subjekty. Žalovaná představuje druh veřejnoprávní korporace a nelze ji podřadit pod pojem podnikatel, tak jak ho charakterizuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odvolací soud uvedl, že s ohledem na skutečnost, že u žalované se nejedná o podnikatelský subjekt, je dána místní příslušnost obecná dle §84 a §85 odst. 3 o. s. ř. Jde tedy o obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (v případě právnické osoby jde o okresní soud, respektive obvodní soud, v jehož obvodu má sídlo). Žalovaná má sídlo v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 3, a proto odvolací soud napadené usnesení postupem podle §219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.
Spis byl po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 3, kde je nyní veden pod sp. zn. 12 C 177/2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího v otázce výkladu místní příslušnosti na výběr dané podle §87 písm. c) o. s. ř., ačkoliv změna tohoto ustanovení, provedená zák. č. 293/2013 Sb., spočívající v nahrazení slova „podnik“ slovem „závod“, žádnou kvalitativní změnu nepřináší. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a o. s. ř.) spatřuje žalobkyně v posouzení otázky, zda §87 písm. c) o. s. ř. dopadá pouze na podnikatelské subjekty. Dovolatelka je toho názoru, že příslušnost daná na výběr podle podmínek §87 písm. c) o. s. ř. neleží v tom, zda a nakolik jde o podnikatelský subjekt či nikoliv, zda jde o podnik či závod, nýbrž v tom, zda je dána existující nižší organizační složka organizační struktury osoby právnické či fyzické.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že sama není podnikatelem a nedisponuje v této rovině žádným organizovaným souborem jmění, který by jakožto podnikatel vytvořila, a který by z její vůle sloužil k provozování této činnosti (tj. závodem). Uvádí, že žalobkyně staví své dovolání na nesprávných závěrech, které mimo jiné plynou z použití nesouvisející judikatury. Navrhuje tedy, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné, neboť otázkou, zda se pravidlo o místní příslušnosti dané na výběr dle §87 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2014, užije pouze v případě sporu mezi podnikateli, již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, v němž navíc vystupovali stejní účastníci jako v nyní posuzované věci, a odvolací soud tuto otázku řešil v souladu s tímto judikátem Nejvyššího soudu.
Ustanovení §87 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2014 uvádí, že vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky. Ve znění účinném od 1. ledna 2001 totéž pravidlo znělo tak, že jde o soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka podniku fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
Dovolací soud se k výkladu tohoto ustanovení opakovaně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 23 Cdo 3176/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 26 Cdo 1975/2014) vyjádřil tak, že odkázal na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. prosince 1965, sp. zn. 5 Co 616/65, publikovaného pod číslem 50/1966 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, které mimo jiné uvádí, že aby mohla být podána žaloba u soudu příslušného podle §87 písm. c) o. s. ř., musí být splněna i podmínka, že se spor týká nižší složky, jejíž sídlo založilo příslušnost tohoto soudu. Dovolací soud rovněž opakovaně uvedl, že provozovna je ve smyslu §7 obchodního zákoníku organizační složkou podniku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2016, sp. zn. 23 Cdo 4143/2015).
Místní příslušnost daná na výběr dle §87 písm. c) o. s. ř. umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný svoji činnost prostřednictvím své organizační složky, za předpokladu, že projednávána věc se této složky přímo týká. Účelem tohoto pravidla je hospodárnější a rychlejší řízení, které je dáno bližší místní souvislostí s projednávanou věcí, ale též možností poměrného rozdělení sporů u různých soudů, v případě subjektů s celostátní působností, které svoji činnost realizují prostřednictvím pevné nižší organizační struktury. Z povahy věci takovou organizační složku může mít jak právnická osoba, tak fyzická osoba – podnikatel (shodně srov. NOVOTNÝ, Z. IN: Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 311).
Ustanovení §87 písm. c) o. s. ř. tak ve znění od 1. ledna 2001 předvídá možnost žalobce zvolit místně příslušný soud podle organizační složky podniku žalovaného, od 1. ledna 2014 pak závodu žalovaného. Závod [jde o legislativní zkratku pojmu obchodní závod – srov. §502 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)] je podle §502 o. z. organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. V současném znění, stejně jako ve znění do 31. prosince 2013, tak jde o organizovanou složku provozovanou podnikatelem.
Nejvyšší soud ve shora citovaném usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, dospěl k závěru, že žalovaná je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu podle §12 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze ani na ni jako na podnikatele podle §420 až §421 o. z. nahlížet. Žalobkyně tudíž nemá k dispozici možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud nemá žádný důvod odchylovat se od shora uvedených závěrů ani v nyní posuzované věci.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu