ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4384.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4384/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce S. P. , se sídlem v Uherském Hradišti, Míkovicích, Partyzánská 228, PSČ 686 09, IČO 10093303, zastoupeného JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou, se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294, PSČ 686 01, proti žalované SOLES 2 WALK spol. s r.o., se sídlem v Březůvkách 252, PSČ 763 45, IČO 26308011, zastoupené JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Kvítková 1569/56, PSČ 760 01, o zaplacení částky 424 815 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 80/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2014, č. j. 8 Cmo 182/2014-203, ve znění opravného usnesení ze dne 25. června 2014, č. j. 8 Cmo 182/2014-213, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. února 2014, č. j. 17 Cm 80/2012-158, uložil žalované zaplatit žalobci částku 424 815 Kč s úrokem z prodlení (výrok I), žalobu zamítl v části týkající se úroku z prodlení od 24. ledna 2011 do 5. února 2011 (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit náklady řízení žalobce v částce 151 902,80 Kč (výrok III) a státu v částce 856 Kč (výrok IV).
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. června 2014, č. j. 8 Cmo 182/2014-203, ve znění opravného usnesení ze dne 25. června 2014, č. j. 8 Cmo 182/2014-213, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po doplnění dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná se rozhodla odstranit nedostatky vzduchotechnického zařízení své provozovny a nechala si zpracovat projekt v rozsahu pro vydání stavebního povolení, jehož součástí byla i technická zpráva společnosti KLIMASTAV, s.r.o., v níž byly uvedeny výkonové parametry vzduchotechnického zařízení k odvětrání výroby PUR podešví. Výrobu a montáž tohoto zařízení žalovaný poptával u žalobce a na jeho doporučení dal zpracovat prováděcí projekt Ing. P. jako autorizovanému inženýrovi schopnému posoudit, zda kapacita zařízení uvedená v technické zprávě je dostatečná pro odvětrávání a odloučení chemikálií používaných ve výrobě, a zařízení podle těchto požadavků vyprojektovat. Podle této dokumentace bylo dílo po projednání účastníky a po uzavření smlouvy o dílo zhotoveno a dne 23. prosince 2010 předáno. Ve smlouvě o dílo byl uveden její předmět „dodávka a montáž vzduchotechnického zařízení dle cenové nabídky č. 10/055 ze dne 14. dubna 2010 (viz příloha č. I, která je nedílnou součástí této smlouvy)“. Cenová nabídka neobsahuje žádnou bližší specifikaci díla, tři listy nadepsané Specifikace – rozpočet nesou označení „číslo zak: 10-06“.
Odvolací soud tento zjištěný skutkový stav právně hodnotil tak, že smlouva o dílo (ani reklamace) nemusely mít ze zákona písemnou formu. Proto uzavřel, že určitost projevu vůle nemusí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán, ale postačuje, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je jeho obsahem. Jestliže účastníci jednali před uzavřením smlouvy o specifikaci díla, bylo jim již v době uzavření smlouvy jasné, co bude jejím předmětem, přestože v písemném vyhotovení konkrétní specifikace chybí. Odvolací soud shledal smlouvu (stejně tak jako reklamaci) platnou, neboť se účastníci dohodli na zhotovení díla žalobcem podle dokumentace vyhotovené Ing. P., které mělo splňovat požadavky kladené žalovanou na jeho účinnost. Pochybení soudu prvního stupně však shledal v tom, že nepřipustil žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem navrženým k posouzení toho, zda zařízení tyto požadavky plnilo. Zároveň odvolací soud odmítl argumentaci žalované, že žalobce měl zhotovit dílo tak, aby splňovalo žalovanou kladené nároky na odstranění chemických látek z provozu, bez ohledu na výrobní dokumentaci zpracovanou Ing. P.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Napadá jím závěr odvolacího soudu, že účastníkům bylo jasné, že dílo má být provedeno podle projektové dokumentace Ing. P. Namítá, že byl-li předmět díla sjednán písemnou smlouvou o dílo, pak v takovém případě nestačí, že účastníkům je jasné, co je předmětem díla, pokud to není seznatelné z textu smlouvy. Závěr odvolacího soudu považuje za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s usnesením ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/1998 - patrně se má jednat o sp. zn. 1 Odon 110/97 (výkladem nelze projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat), s rozsudkem ze dne 20. února 2008, sp. zn. 33 Odo 128/2006 (určitost projevu vůle je dána obsahem listiny), s rozsudkem ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98 (o výkladu jazykového vyjádření právního úkonu zachyceného ve smlouvě), s rozsudkem ze dne 30. května 2000, sp. zn. 32 Cdo 2061/99 (připouští-li výraz různý výklad, je nutné jej vykládat k tíži toho, kdo jej poprvé použil) a s rozsudkem ze dne 17. června 2011, sp. zn. 33 Cdo 4142/2008 (o nesplnění povinnosti zhotovitele upozornit na nevhodnost pokynů). Následně klade otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, zda existence prováděcí projektové dokumentace znamená, že tato projektová dokumentace je dokumentem specifikujícím dílo, aniž by mezi zhotovitelem a objednatelem bylo toto sjednáno. Nakonec klade otázku týkající se platnosti smluvní pokuty, neboť účastníci ujednali splatnost smluvní pokuty (do 10 dnů obdržení faktury), a proto se nemůže splatnost odvíjet od doručení žaloby. Závěr odvolacího soudu je tak podle žalované v rozporu s jí citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
Žalobce se k dovolání žalované vyjádřil tak, že sama žalovaná uplatnila u Ing. P. vadu projektu, když dílo nemělo podle jejích tvrzení parametry, které očekávala. Sama též svůj požadavek na slevu z ceny díla vůči žalobci odůvodňovala tím, že dílo nedosahuje dohodnutých parametrů, přitom však přesná specifikace díla byla zachycena v předložené a za tímto účelem zpracované projektové dokumentaci, na kterou odkazuje cenový rozpočet díla. Obě strany od počátku věděly, co je předmětem jejich smluvního ujednání ve věci zamýšleného díla. Rozhodnutí odvolacího soudu tak není odchýlením se od obvyklé rozhodovací praxe nebo od zákona.
Protože po podání dovolání došlo k zániku původní žalované společnosti Kurt O. John, spol. s r.o., rozhodl dovolací soud o pokračování v řízení s nástupnickou společností SOLES 2 WALK spol. s r.o. na straně žalované.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“), a to na základě čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Přípustnost dovolání nemůže založit ani formulovaná otázka hmotného práva (zda projektová dokumentace je dokumentem specifikujícím dílo, aniž by mezi zhotovitelem a objednatelem bylo toto ujednáno), která vychází z odlišných skutkových předpokladů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že smlouva o dílo nemusí mít podle zákona písemnou formu, a proto určitost projevu vůle nemusí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán, ale postačuje, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je jeho obsahem, i není-li to seznatelné z obsahu textu. Dovolací soud shledal dovolání přípustným, neboť při řešení této otázky hmotného práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolací soud považoval skutečnost, že zákon nevyžaduje písemnou formu u smlouvy o dílo, za rozhodující kritérium pro to, aby dovodil opačný závěr, než který je vyjádřen v jím citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96.
V této souvislosti však odvolací soud přehlédl, že výklad právních úkonů v obchodních závazkových vztazích, bez ohledu na zákonný požadavek na písemnou formu, byl v rozhodovací praxi dovolacího soudu již ustálen tak, že jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu (o vůli jím projevené – srov. §34 zák. č. 40/1964, občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“), zjišťuje se jeho obsah výkladem za použití pravidel stanovených obecně pro soukromoprávní vztahy v §35 odst. 2, 3 občanského zákoníku a pro obchodní závazkové vztahy speciálně v §266 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“). To platí zcela obecně, tedy též při výkladu smlouvy v režimu obchodního zákoníku uzavřené v písemné formě a obsahující ustanovení, že může být měněna pouze písemně (srov. §272 odst. 2 obchodního zákoníku). I v takovém případě se proto vychází nejen z jazykového vyjádření zachyceného v listině, ale zejména též z vůle (úmyslu) smluvních stran, na níž lze usuzovat z dokazováním zjištěných okolností souvisejících s projevem vůle, včetně okolností, za nichž došlo k uzavření smlouvy, a následného chování stran. Obecně vzato tedy může k závěrům o obsahu písemného právního úkonu vést nejen důkaz listinou, v níž je právní úkon zachycen; k závěrům o vůli takovým právním úkonem projevené lze dospět i prostřednictvím jiných důkazů, výpovědi svědků či účastníků řízení nevyjímaje. Ke skutečné (dokazováním zjištěné) vůli jednající osoby lze ovšem přihlédnout pouze v tom případě, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (srov. §35 odst. 2 občanského zákoníku). Výklad právního úkonu slouží k odstranění pochybností o tom, jaká vůle jím byla projevena, Nejvyšší soud proto ve svých rozhodnutích zdůrazňuje, že výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 23 Cdo 5227/2009). Ze závěrů judikatury tedy vyplývá, že pouhá vědomost stran právního úkonu o jeho obsahu není pro jeho výklad určující.
Soud prvního stupně vedl dokazování jak k jazykovému vyjádření předmětu díla ve smlouvě o dílo, tak k listinám, na které smlouva odkazovala a které se tak staly součástí smluvního ujednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008). Jedná se o cenovou nabídku, a soud prvního stupně dále vysvětlil, na základě jakých důkazů má za prokázané, že byla doplněna tzv. Specifikací rozpočtu. Soud prvního stupně rovněž konkrétně zhodnotil okolnosti předcházející uzavření smlouvy a zdůvodnil, že projektová dokumentace Ing. P. byla zpracována pro žalovanou ještě před uzavřením smlouvy a dílo bylo zhotoveno na jejím základě. Tím vyložil vůli účastníků vyjádřenou v jazykovém projevu; o rozpor s jazykovým projevem se zde nejedná, neboť šlo právě o výklad toho, co účastníci projevili textem „dodávka a montáž vzduchotechnického zařízení dle cenové nabídky č. 10/055…“ Postup soudu prvního stupně tak odpovídá shora uvedeným požadavkům na výklad právního úkonu.
Dovolací soud proto uzavírá, že odvolací soud sice posoudil přezkoumávanou právní otázku nesprávně, ale se stejným výsledkem (že dílo mělo být zhotoveno podle projektové dokumentace Ing. P.), k němuž dospěl správným postupem soud prvního stupně. A protože důvodem ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně v dotčeném rozsahu byly vady řízení spočívající v neprovedení důkazu navrhovaným znaleckým posudkem, zamítl dovolací soud dovolání žalované podle §243d písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné, byť z jiných důvodů.
Dovolatelka klade závěrem svého dovolání otázku týkající se smluvní pokuty a namítá, že tato dosud není splatná, neboť žalobce fakturu k úhradě smluvní pokuty nevystavil. Odvolací soud se k této otázce vyjádřil na konci svého odůvodnění, „pro úplnost“. Proto lze posoudit pouze jím řešenou právní otázku, neboť přezkum závěrů soudu prvního stupně ohledně smluvní pokuty ani výklad čl. 7 smlouvy o dílo odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje. S odvolacím soudem lze souhlasit, že stejné účinky jako vyúčtování smluvní pokuty má doručení stejnopisu žaloby, z níž vyplývá určitost požadované smluvní pokuty. V závislosti na výkladu čl. 7 smlouvy o dílo by bylo možné uvažovat o splatnosti smluvní pokuty desátého dne od doručení žaloby; to ovšem nemá pro danou věc význam, neboť je zřejmé, že tato lhůta již uplynula. Je však třeba zdůraznit, že důvodnost požadované smluvní pokuty za prodlení s úhradou ceny díla je závislá právě na zodpovězení otázky, jaká byla povinnost žalované hradit cenu díla po zohlednění případné slevy pro vady díla.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu