ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4473.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 4473/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně ABC Českého Hospodářství a.s., se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Šostakovičovo náměstí 1515/5, PSČ 155 00, IČO 25068695, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti žalované GOOD LUCK, spol. s r.o. , se sídlem v Odolene Vodě, náměstí Vítězslava Hálka č. p. 10, Dolínek, PSČ 250 70, IČO 49612298, zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, PSČ 110 00, o zaplacení částky 52 815 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 136/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 70 Co 129/2016-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 259 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Radzové, advokátky, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. prosince 2015, č. j. 27 C 136/2015-58, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 52 815 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37 752 Kč od 23. dubna 2013 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. dubna 2016, č. j. 70 Co 129/2016, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že dne 31. ledna 2012 uzavřeli smlouvu o firemní prezentaci a že na základě toho žalobkyně vytvořila na svých webových stránkách prezentaci Hotelu Tatra v Novém Bydžově; sporné nebylo ani to, že dne 29. února 2012 za první rok této činnosti žalovaná zaplatila žalobkyni částku 37 440 Kč. Nesporným bylo i to, že žalovaná doručila žalobkyni dne 16. dubna 2013 písemné odstoupení od smlouvy, na které žalobkyně reagovala přípisem, v němž sdělila, že odstoupení od smlouvy neakceptuje.
Obsah smlouvy o prezentaci posoudil odvolací soud jako jasný a určitý, byla v ní sjednána prezentace provozovny žalované provozující hostinskou činnost, tedy Hotelu Tatra, a žalobkyně podle této smlouvy plnila. Žalovaná zcela evidentně plnění ze smlouvy akceptovala, když 29. února 2012 uhradila cenu za prezentaci v dohodnuté výši, aniž by po celý další rok jejího fungování obsah prezentace jakkoliv zpochybnila. Odvolací soud neshledal žádný legitimní důvod (zákonný nebo smluvní) k odstoupení od smlouvy, takže smlouva trvala podle jeho závěru i od 1. března 2013 do 1. března 2014, tedy v období, jež je předmětem žaloby a žalovaná má povinnost za poskytnuté plnění zaplatit cenu sjednanou ve smlouvě, tedy 31 200 Kč plus 21 % DPH - celkem tedy 37 752 Kč. Žalovaná neuplatnila vady plnění, ani se nejednalo o porušení smlouvy podle §436 ve spojení s §564 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“); žalovaná měla po celou dobu trvání smluvního vztahu podle smluvních podmínek otevřenou možnost doplnění informací a vznesení požadavku na úpravu internetové prezentace podle svých představ.
K právnímu hodnocení odvolací soud dodal, že posoudil předmětnou smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu §269 odst. 2 obch. zák. s prvky smlouvy o dílo (§536 a násl. obch. zák.), neboť se sice jednalo o objednávku určité činnosti směřující ke konkrétnímu výsledku, nicméně „hmotnost zachycení“ tohoto výsledku (internetová prezentace) je poněkud diskutabilní.
K namítané absenci poučení podle §119a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poukázal odvolací soud na obsah protokolu o jednání ze dne 20. října 2015, kdy soudkyně vyzvala účastníky k doplnění žalobních tvrzení a předestření důkazů k nim a stanovila jim k tomu lhůtu 30 dnů. Nepoučila-li účastníky výslovně podle §119a o. s. ř., mělo by to ovšem eventuálně za následek pouze případnou absenci koncentrace řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které však není přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Již v usnesení ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura, zaujal Nejvyšší soud názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 52 815 Kč s příslušenstvím. Tato částka se sestává ze dvou samostatných nároků, neboť vedle zaplacení ceny vytvořené firemní prezentace ve výši 37 752 Kč se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, jež byla sjednána v článku 6 obchodních podmínek, které se staly nedílnou součástí smlouvy o firemní prezentaci. Jelikož dílčí nároky na zaplacení částek 37 752 Kč s příslušenstvím a 15 063 Kč (nároky se samostatným skutkovým základem) v každém jednotlivém případě nepřesahují částku 50 000 Kč, je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům ohledně těchto částek vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů se podle §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná povinnost, kterou jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu