ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4801.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 4801/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně SNN Bechyně a.s. , se sídlem Bechyně, Písecká 944, okres Tábor, PSČ 39165, identifikační číslo osoby 25172417, zastoupené JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem Tábor, Údolní 2997, proti žalované KRÁSNÝ DOMOV, s.r.o. , se sídlem Praha - západ - Černošice, Sadová 55, PSČ 25228, identifikační číslo osoby 26487268, zastoupené Mgr. Pavlem Strnadem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 35, o zaplacení 107 392 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalobkyně ve výši 970 459 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 31/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 Cmo 210/2014-499, 1 Cmo 130/2015, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 Cmo 210/2014-499, 1 Cmo 130/2015, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení tvrzené otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, tj. otázky rozsahu zmocnění osoby vykonávající technický dozor při realizaci stavby. Odvolací soud se neodchýlil ani od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky předestřené dovolatelkou, tj. zastoupení objednatele stavebním dozorem v jednání takového právního významu, jako je převzetí díla podle smlouvy o dílo. Též námitkami k posouzení otázky dokončení díla a jeho předání objednatelce (žalované) dovolatelka přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nevymezila.
V daném případě odvolací soud vyšel ze závěru, že účastnice uzavřely dne 4. 5. 2007 platnou smlouvu o dílo. Ke sporné otázce zastoupení žalované během realizace díla učinil odvolací soud z čl. 8.3 a záhlaví předmětné smlouvy závěr, že je ve smlouvě počítáno s osobou, která bude zastupovat žalovanou. Ze smlouvy o dílo na provádění technického dozoru investora na předmětné akci vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi řízení, resp. ze smlouvy na TDI uzavřené mezi žalovanou a třetí osobou vyplynulo, že technický dozor má pro žalovanou provádět Ing. arch. J. K. Podle čl. II. odst. 1 této smlouvy byla v náplni činnosti technického dozoru vymezena kontrola rozpracovaných a přejímaných dokončených stavebních výkonů. Odvolací soud se proto neztotožnil se soudem prvního stupně, že Ing. arch. J. K. nebyl osobou oprávněnou za žalovanou jednat, resp. převzít dílo. Poukázal přitom na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v podobě rozsudku ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99, podle jehož závěru je obvyklé, aby pracovník, který byl pověřen technickým dozorem při provádění díla, zhotovené dílo také přebíral, resp. že pověření výkonem technického dozoru při provádění díla v sobě zahrnuje jako obvyklou činnost ve smyslu §15 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) i přebírání zhotovovaného díla. Odvolací soud uzavřel, že úkony Ing. arch. J. K. v rámci přejímacího řízení jsou pro žalovanou závazné, resp. vyvolávají následky s tím spojené (§15 odst. 2 obch. zák.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99, na danou věc dopadá, byť v tehdy posuzovaném případě byl technickým dozorem pověřen zaměstnanec objednatele, jak zdůraznila dovolatelka. Ustanovení §15 odst. 1 obch. zák. ve znění „Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází.“ nedopadá jen na zaměstnance. Zmocnění se týká všech osob, které byly při provozování podniku pověřeny určitou činností. Není zde žádné omezení týkající se poměru těchto osob k podnikateli (pracovní, členský, společenský poměr) není tu ani omezení týkající se formy pověření (nemusí mít písemnou formu) nebo jeho obsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 317/2005, veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz ). Odvolací soud tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu dovodil, že v daném případě je Ing. arch. J. K., osobou pověřenou na základě smlouvy na TDI výkonem technického dozoru k převzetí díla za žalovanou ve smyslu §15 odst. 1 obch. zák. Nelze tedy přisvědčit dovolatelce, že by otázka rozsahu zmocnění osoby vykonávající technický dozor při realizaci stavby a v právních úkonech a v jednáních takového významu jako je převzetí díla podle smlouvy o dílo, byla otázkou v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, naopak z výše uvedeného vyplývá, že právní závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou posoudil otázku dokončení díla a jeho předání, jestliže učinil své závěry o dokončení a předání díla na základě zápisů z kontrolních dnů a dokumentu „Soupis vad a nedodělků“ a učinil-li závěr, že nedatovaná listina s názvem „Ukončení předávacího protokolu po uvedení stavby do provozu“ představuje předávací protokol ve smyslu smlouvy, což podle dovolatelky zcela odporuje dohodě stran a smluvním ujednáním, je třeba konstatovat, že těmito námitkami dovolatelka nijak nevymezila přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, nejen o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, ale též od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Námitky dovolatelky k nesprávnému posouzení dokončení díla a jeho předání navíc směřují především do hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) však nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (též srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Dovolání žalované není tedy podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu