ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4955.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 4955/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. J. H. , proti žalované Förch s.r.o., se sídlem v Praze 10, Dopravní 1314/1, PSČ 104 00, IČO 27627331, zastoupené JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 910/20, PSČ 150 00, o zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 338/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. 30 Co 246/2016-78, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. června 2016, č. j. 30 Co 246/2016-78, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. února 2016, č. j. 9 C 338/2015-70, kterým žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Konstatoval, že žalobkyně své tvrzené nepříznivé poměry nedoložila, ač k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána. Žalobkyně nepředložila požadované přiznání k dani z příjmů za rok 2014, výpis z katastru nemovitostí týkající se nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví 134 vedeném pro katastrální území K., nájemní smlouvu pro druha žalobkyně Ing. R. K., výpisy z účtů za posledních 6 měsíců, případně jiné doklady potvrzující poměry žalobkyně. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že poměry žalobkyně osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání vymezila odkazem a citací ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Otázka rozhodnutí o osvobození od placení soudních poplatků je podle dovolatelky dovolacím soudem rozhodována odlišně od rozhodnutí soudu prvního stupně, jinak bylo rozhodnuto např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 26. února 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, dále v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. května 2002, sp. zn. III. ÚS 588/2000, nebo v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. října 2008, sp. zn. 1 As 31/2008.
Řízení je podle názoru dovolatelky postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje dovolatelka za nesprávné také z důvodu neúplného zjištění skutkového stavu věci soudem prvního stupně.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Jak již Nejvyšší soud několikrát judikoval (např. v usnesení ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 NSČR 92/2013), může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatelka ve svém dovolání (posouzeném i podle jeho obsahu) však těmto požadavkům nevyhověla, když z obsahu dovolání není především patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva má jít.
Odkazuje-li dovolatelka na usnesení dovolacího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, je nutno konstatovat, že toto rozhodnutí se nyní posuzované věci nikterak nedotýká, neboť v něm byla řešena otázka lhůty, v níž je účastník řízení oprávněn podat návrh na osvobození od soudního poplatku.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, protože v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, nebylo rozhodováno o náhradě nákladů dovolacího řízení (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu