ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5007.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5007/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Z. H. , se sídlem v Praze 4, Cílkova 642/18, PSČ 142 00, IČO 86946501, zastoupeného Mgr. et Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, proti žalované Auto S.V.A. spol. s r.o., se sídlem v Soběhrdech 9, PSČ 256 01, IČO 25130919, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 20, PSČ 110 00, o zdržení se nekalosoutěžního jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 86/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2015, č. j. 3 Cmo 340/2014-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Lukeše, Ph.D., advokáta, se sídlem v Praze 1, Hybernská 20, PSČ 110 00.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobce (ke kterému se vyjádřila žalovaná) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2015, č. j. Cmo 340/2014-86, není přípustné podle §237 o. s. ř.
Dovolatel spatřoval přípustnost svého dovolání ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolatel má za to, že se odvolací soud odchýlil od právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009, podle kterého platí, že „V případě dobrých mravů soutěže jde o zvláštní kategorii odlišnou od dobrých mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského a obchodního styku. Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se nelze dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné podvodné či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s klamavými reklamami či balením a značením výrobků.“
Dovolatel má dále za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Tuto otázku vymezil následovně: Představuje klamavou reklamu jednání žalovaného, když ten vozidlo, které opravoval a udržoval, prezentoval v rubrice „renovace historických vozidel“, ačkoli renovaci vozidla provedl dovolatel? Dovolatel tvrdí, že rozhodné je vnímání rozdílu mezi opravou a renovací průměrným spotřebitelem (spotřebitelem přiměřeně dobře informovaným, opatrným a obezřetným). Svůj názor dovolatel opírá o uváděnou rozhodovací praxi.
Dovolatel shledává porušení dobrých mravů soutěže v jednání žalovaného vzhledem k tomu, že opravované vozidlo prezentoval jako vozidlo renovované, přičemž dle mínění dovolatele je nejen z pohledu potenciálních zákazníků (spotřebitelů) mezi těmito pojmy rozdíl. Odvolací soud tedy dle názoru dovolatele pochybil, když svůj úsudek stavěl na osobním přesvědčení neodůvodněném žádnou analýzou nebo důkazními prostředky, když konstatoval, že není jednoznačné, kdy lze hovořit o opravě a kdy o renovaci.
Vyřešení otázky, kdy jde o opravu a kdy o renovaci historického vozidla však není pro danou věc podstatné a tuto otázku tudíž není nutno řešit.
Dovolací soud považuje za rozhodující, že podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, jakož i soudu odvolacího žalovaný předmětné vozidlo průběžně několikrát opravoval, s tím, že některé opravy byly rozsáhlejšího rázu a zahrnovaly rovněž klempířské práce a pasování nových dílů a jejich úpravy, jakož i výrobu chybějících částí. Pro posuzovanou věc je rozhodné, zda byla fotografie umístěná na internetových stránkách žalovaného pořízena po opravách provedených žalovanou nebo po renovaci provedené žalobcem. V rozporu s nekalou soutěží by bylo, pokud by žalovaný na internetové stránky prezentující výsledky jeho činnosti umístil fotografii předmětného vozidla pořízenou po renovaci, kterou realizoval žalobce. Takové skutkové zjištění však ze spisu nevyplývá a dovolatel to rovněž netvrdí.
S ohledem na shora uvedené tedy Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k závěru, že posouzení této věci nestojí na zodpovězení otázky, zda existuje rozdíl mezi pojmy renovace a oprava (to ostatně sám žalovaný ve svém vyjádření připouští), ani na tom, zda žalovaný prezentoval jím opravované vozidlo na svých internetových stránkách pod záložkou „renovace historických vozidel“. Nejvyšší soud má za to, že s ohledem na specifičnost skupiny potenciálních zákazníků, resp. spotřebitelů by tito nepochybně poznali, zda prezentované vozidlo na fotografii bylo po renovaci či nikoliv.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího tedy nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu