ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1046.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1046/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) J. Š. , b) B. S. , c) J. Š. a d) J. K. , všech zastoupených JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, proti žalované České kanceláři pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem 428/4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 347/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015, č. j. 21 Co 281/2015-189, ve spojení s usnesením ze dne 7. 12. 2015, č. j. 21 Co 281/2015-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015, č. j. 21 Co 281/2015-189, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. 12. 2015, č. j. 21 Co 281/2015-199, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) Napadeným výrokem bylo totiž rozhodnuto o peněžitých plněních ve výši 36.000,- Kč ve vztahu k žalobcům a) a b) a ve výši 26.250,- Kč ve vztahu k žalobcům c) a d), tedy vždy o částce nepřevyšující 50.000,- Kč.
Ostatně dovolání žalobců není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelé pouze namítají, že závěr odvolacího soudu neodpovídá skutkovým zjištěním, protože podle jejich názoru ze znaleckých posudků vyplývá, že řidič motocyklu žádný omezený výhled neměl. Uplatněné námitky tak postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž by však nebylo možné přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit ani v případě, kdyby směřovalo proti výroku, kterým by bylo rozhodnuto o peněžitých plněních převyšujících 50.000,- Kč.
Dovolací soud navíc pokládá za vhodné zdůraznit, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, vyjádřeného v předchozím zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. 25 Cdo 1097/2014-152, totiž že vzhledem k okolnostem případu je nutno za podstatnou příčinu dopravní nehody považovat jednání řidiče motocyklu, a proto poměr, ve kterém se počínání řidičů dopravních prostředků na střetu podílelo, byl minimálně stejný či spíše v neprospěch poškozeného. Jestliže tedy odvolací soud v souladu se skutkovými zjištěními uzavřel, že vyšší míra zavinění na straně zemřelého řidiče motocyklu činí 65 %, zatímco na straně řidiče osobního vozidla pouze 35 %, je jeho rozhodnutí v souladu s uvedeným závazným právním názorem a tím i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a náklady žalované spojené s podáním vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu