ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1440.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1440/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. L. B. , zastoupeného JUDr. Petrem Hálou, MBA, advokátem se sídlem v Praze 10, Za Zahradami 393/5, proti žalovaným 1) I. H., 2) M. D. , o 2.273.624,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 116/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. 25 Co 371/2015-134, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. 25 Co 371/2015-134, není přípustné zčásti podle §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., zčásti podle §237 o.s.ř., neboť dovolatelem vymezená právní otázka nebyla vyřešena v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Dovolání směřuje proti výroku, kterým odvolací soud sice rozhodl o nároku v celkové výši 2.273.624,- Kč s příslušenstvím, tato částka se však skládá z náhrady škody za odstraněnou nemovitost ve výši 2.200.000,- Kč, z nákladů na zajištění náhradního ubytování ve výši 43.624,- Kč a vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o dílo ve výši 30.000,- Kč. Jde o tři samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, proto se přípustnost dovolání posuzuje ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy napadeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo s výjimkou nároku na náhradu za ztrátu hodnoty domu rozhodnuto o dvou dalších plněních nepřevyšujících 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání v tomto rozsahu vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (nejedná se přitom mezi účastníky o vztah spotřebitelský ani pracovněprávní, který by připouštěl výjimku z tzv. majetkového censu podle uvedeného ustanovení). Na tento závěr nemá vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech těchto nároků přesahuje částku 50.000,- Kč, ani nepřesné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, neboť jím nelze nahradit zákonem stanovené podmínky, za nichž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Ohledně nároku na náhradu škody způsobené odstraněním stavby odvolací soud dovodil, že je promlčen marným uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby podle §106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, neboť dovolatel se o škodě a o tom, že demolici provedli žalovaní, dozvěděl 9. 5. 2011, avšak žalobu podal až 22. 4. 2014. Dovolatel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu k počátku běhu subjektivní promlčecí doby vytýká odvolacímu soudu, že tuto otázku posoudil nesprávně, neboť podle dovolatelova přesvědčení tato doba dosud nepočala běžet, a to proto, že do dnešního dne nezjistil totožnost dalších tří osob, které se na vzniku škody podílely a které rovněž hodlá žalovat. Je však ustálenou soudní praxí, od níž se napadené rozhodnutí neodchyluje, že v případě více odpovědných subjektů běží (a podáním žaloby se staví) promlčecí doba vůči každému z nich samostatně, nikoliv vůči všem společně až od naplnění předpokladů o vědomosti poškozeného o „posledním ze škůdců“, jak nesprávně dovozuje dovolatel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 1999, sp. zn. 25 Cdo 129/99, publikované pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, ročník 1999).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na závěru o uplynutí objektivní promlčecí doby, jsou bezpředmětné dovolací námitky k jejímu běhu a délce. Stejně tak je za této situace bez významu zabývat se obsáhlou dovolací argumentací k neplatnosti smlouvy o dílo a z toho plynoucí protiprávnosti jednání žalovaných (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozsudek téhož soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, uveřejněný pod č. 55/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ze všech těchto důvodů dovolací námitky přípustnost dovolání nezaložily, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu