ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1693.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1693/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) J. H. a b) M. H. , obou zastoupených Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 8, proti žalovanému Mgr. P. K , advokátovi se sídlem v Hustopečích, Janáčkova 1, zastoupenému Mgr. Stanislavem Králíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 22, o 400.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 339/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015, č. j. 17 Co 223/2014-374, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015, č. j. 17 Co 223/2014-374, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatelé odůvodňují přípustnost svého dovolání „nesprávným právním posouzením věci“, kdy nejprve udávají, že odvolací soud věc po právní stránce nijak nehodnotil, ovšem zároveň mu vytýkají, že svévolně a účelově dovozoval právní závěry, aniž by je poctivě odůvodňoval, popř. odkazoval na rozhodnutí soudu prvního stupně; na tom základě dovolatelé došli k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Takto vymezený dovolací důvod, navíc bez vymezení konkrétní právní otázky, která má být v dovolacím řízení řešena, ovšem nepředstavuje uplatnitelný důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž tzv. jinou vadu řízení, kterou lze uplatnit, jen je-li dovolání jinak přípustné; sama o sobě taková námitka přípustnost dovolání založit nemůže (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka nesprávnosti závěru odvolacího soudu o neexistenci vztahu příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaného advokáta v řízení před Ústavním soudem a vznikem škody spočívající ve zdravotních obtížích a ušlém zisku žalobců. Otázka existence příčinné souvislosti je totiž otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck), neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru odvolací soud nepochybil, neboť posuzoval okolnosti právně relevantní z hlediska nároku na náhradu škody způsobené výkonem advokacie, avšak zjistil, že tu takový vztah není. Ani zde tedy není uplatněn způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Za situace, kdy nedostatek příčinné souvislosti sám obstojí jako důvod zamítnutí žaloby, je nadbytečné zabývat se dalšími dovolateli vymezenými otázkami, zejména výhradou nesprávného posouzení činnosti žalovaného při zastoupení žalobců před Ústavním soudem, neboť jejich řešení nemůže již mít pro rozhodnutí ve věci význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozsudek téhož soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, uveřejněný pod č. 55/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože tedy ze všech těchto důvodů dovolací námitky přípustnost dovolání nezaložily, Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu