ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1920.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1920/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně M. F. , zastoupené JUDr. Ivanou Jordovou, advokátkou se sídlem Šumperk, M. R. Štefánika 1a, proti žalovanému městu Šumperk , IČO 00303461, se sídlem úřadu Šumperk, náměstí Míru 364/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 7/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, č. j. 12 Co 103/2015-267, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, č. j. 12 Co 103/2015-267, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ Učinil tak proto, že dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vysvětlením, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá – viz §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz §241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). Za tohoto stavu dovolání žalobkyně trpí vadou, k jejímuž odstranění soud dovolatele nevyzývá (§243b o. s. ř.), kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) není možno odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Vymezení přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, je jeho obligatorní náležitostí. Dovolatelka ve svém podání neuvedla žádnou konkrétní právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo ji má dovolací soud posoudit jinak než dříve.
Dovolatelka ohledně důvodu dovolání odkazuje na (ve výše uvedeném rozhodném znění procesního předpisu neexistující) ustanovení „§241a) odst. 2b“ o. s. ř. a zakládá svou argumentaci v podstatě na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a povšechném nesouhlasu se závěry a postupy soudů nižších stupňů. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu nemohou být předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Ani namítané vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají. Odkazem na podání sepsané samotnou dovolatelkou je v podstatě obcházen účel institutu povinného advokátního zastoupení dovolatele.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu