ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2002.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2002/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce J. J. , se sídlem Město Albrechtice, Hynčice 26, IČO 60055847, zastoupeného JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 46/14, proti žalovanému RNDr. M. T. , se sídlem Olomouc, Heyrovského 404/23, IČO 41039483, o 100.862 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 209 C 117/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2015, č. j. 57 Co 345/2015-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. 3. 2015, č. j. 209 C 117/2014-48, jímž Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť žalobce se úmyslně zbavil svého nemovitého majetku a nelze tedy na něj pohlížet jako na osobu nemajetnou.
Proti uvedenému usnesení podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací soud by měl tuto právní otázku posoudit jinak.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být (není-li jím napadeno některé z rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části, avšak ani tu dovolání neobsahuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Pokud dovolatel uvedl, že dovolání „podává v souladu s ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř., když se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací soud by měl tuto právní otázku posoudit jinak“, nevystihl žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Uvedenou náležitost nesplňuje dovolatel ani údaji o tom, s kterými „tvrzeními“ nižších soudů nesouhlasí, poukazem na to, že v jiných řízeních mu bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno, úvahou o účelu osvobození, ani citací závěrů Nejvyššího správního soudu týkajících se povahy formuláře prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), není způsobilou založit přípustnost dovolání ani polemika dovolatele se skutkovými zjištěními, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
Jelikož dovolání neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu