ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2179.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2179/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce JUDr. PhDr. R. M. , insolvenčního správce dlužníka WINDSTORM, s. r. o., se sídlem v Brně, Šumavská 416/15, IČO: 253 87 511, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti žalovaným 1) JUDr. Bc. M. K., Ph.D. , advokátu se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, zastoupenému Mgr. Lucií Jamborovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, 2) Sdružení rozhodců, a.s. , se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, a 3) Mgr. M. H. , advokátce se sídlem v Brně, Bubeníčkova 539/18, oběma zastoupeným JUDr. Markem Ivičičem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o 2 102 919 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 97/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2014, č. j. 44 Co 361/2014-308, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) částku 20 618 Kč k rukám Mgr. Lucie Jamborové, advokátky se sídlem v Brně Pražákova 1008/69, a zaplatit žalované 2) a 3) částku 32 771 Kč k rukám JUDr. Marka Ivičiče, Ph.D, advokáta se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 10. 2013, č. j. 2108 C 97/2012-238, zamítl žalobu na zaplacení 2 102 919 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Kromě náhrady nákladů právního zastoupení a nákladů na zajištění důkazů v rozhodčím řízení požadovala tehdejší žalobkyně WINDSTORM, s. r. o., náhradu za své pohledávky, které započetla proti vzájemné pohledávce WINDTOWER spol. s r. o., uložené jí k zaplacení rozhodčím nálezem, jenž byl následně zrušen, a její pohledávky se poté staly nevymahatelnými pro nedostatek majetku této společnosti. Soud v řízení zjistil, že WINDTOWER spol. s r. o. podala na základě rozhodčí doložky u žalovaného 2) žalobu na zaplacení 8 387 801 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně neodebrala sjednané množství zboží. Rozhodcem ve věci byla dne 2. 3. 2006 jmenována žalovaná 3), která vydala rozhodčí nález (zástupci žalobkyně doručený dne 30. 5. 2007), jímž byla žalobkyně zavázána uhradit společnosti WINDTOWER spol. s r. o. 1 444 480 Kč s příslušenstvím a v částce 6 943 321 Kč s příslušenstvím byla rozhodčí žaloba zamítnuta. Žalobkyně 11. 6. 2007 jednostranně započetla proti pohledávce vyplývající z rozhodčího nálezu své pohledávky, které měla proti této společnosti ze smluv o půjčce a z bezdůvodného obohacení. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2008, následně potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2009 byla rozhodčí doložka shledána absolutně neplatnou, neboť z jejího obsahu není zřejmé, jakou konkrétní osobu si smluvní strany sjednaly za rozhodce, ani způsob jeho stanovení, takže žalovaná 3) neměla oprávnění rozhodovat spor mezi účastníky. Soud uzavřel, že žalovaný 1) není pasivně věcně legitimován, neboť jakožto předseda Sdružení rozhodců, a.s., vystupoval při jmenování rozhodce jako osoba použitá právnickou osobou při její činnosti (§420 odst. 2 obč. zák.), jeho jednání nebylo příčinou vzniku škody na straně žalobkyně, a ani jednání žalované 3), která přijala funkci rozhodce, vedla rozhodčí spor a též jej rozhodla, nebylo protiprávní. Za škodu neodpovídá ani žalovaný 2), který vydal Rozhodčí řád a vedl seznam rozhodců. Soud dospěl k závěru, že prvotní příčinou vzniku škody na straně žalobkyně je její jednání, když se svým smluvním partnerem dojednala neplatnou rozhodčí doložku, a právě z důvodu její neplatnosti byl rozhodčí nález zrušen. Za sjednání neplatné rozhodčí doložky nelze vinit žádného ze žalovaných a žalobkyně neprokázala ani vznik škody, neboť samotné zrušení rozhodčího nálezu neznamená, že pohledávka společnosti WINDTOWER, spol. s r. o., proti žalobkyni neexistovala. Žalobkyně nemůže tvrdit, že její pohledávka je nevymahatelná z důvodu zrušení rozhodčího nálezu, neboť i přes zrušení rozhodčího nálezu mohlo být započtení platné, protože pohledávka v něm specifikovaná fakticky mohla existovat. Soud uzavřel, že tvrzená škoda vznikla výlučně jednáním žalobkyně, která si sjednala neplatnou rozhodčí doložku a následně zvolila určitý způsob vymáhání svých pohledávek za společností WINDTOWER, spol. s r. o., a mezi jednáním žalovaných a vznikem škody není příčinná souvislost.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, č. j. 44 Co 361/2014-308, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním uzavřel, že v případě žalovaného 1) se jednalo o osobu použitou při činnosti žalovaného 2) dle §420 odst. 2 obč. zák., jeho osobní odpovědnost nepřichází v úvahu. Dále dovodil, že žalobkyně neprokázala vznik škody, neboť samotné zrušení rozhodčího nálezu neznamená, že by pohledávka společnosti WINDTOWER, spol. s r. o., nemohla - i bez ohledu na rozhodčí nález – existovat, a zda tedy došlo k platnému zániku pohledávek započtením. Kromě vzniku škody nebyly prokázány ani další předpoklady odpovědnosti, a to konkrétní protiprávní jednání žalovaných a vztah příčinné souvislosti. Žalovaný 2) vydal rozhodčí řád a nabízel své služby s určováním rozhodců z jím vedeného seznamu; námitka žalobkyně, že žalovaný 2) tím, že nedodržel svůj interní postup při určování rozhodce, porušil právní povinnost, je bez významu. Rozhodčí doložka je totiž neplatná pro rozpor s §7 odst. 1 a §13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., nikoliv pro interní pravidla žalovaného 2), a právě z důvodu její absolutní neplatnosti byl rozhodčí nález zrušen. Za sjednání neplatné rozhodčí doložky ani za škodu, spočívající v nevymahatelnosti pohledávky žalobkyně vůči společnosti WINDTOWER, spol. s r. o., nelze vinit žalované 2), 3). Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně neshledal podmínky odpovědnosti žalovaných pro chybějící protiprávnost jejich jednání a vztah příčinné souvislosti s tvrzenou škodou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud nerespektoval právo na individuální posouzení věci a ochranu práv účastníka řízení, odůvodnění jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, což implikuje i porušení práva na spravedlivý proces a zákaz libovůle, a v tomto směru odkázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, a dále namítla, že odvolací soud nerespektoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2790/2013, když nepřezkoumal některé konkrétní okolnosti v postupu rozhodce v rozhodčím řízení. V dovolání žalobkyně vymezila dvě otázky, a to, zda odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům zakládá jednání subjektů, které se podílely na rozhodčí činnosti v případě, že existovala objektivně pochybnost o jejich nezávislém a nestranném jednání, a dále, zda rozhodce ustanovený v rozporu s pravidly Sdružení rozhodců a.s., tedy v rozporu s legitimním očekáváním účastníka rozhodčího řízení stran zákonného soudce (rozhodce), odpovídá za škodu, pokud byl jím vydaný rozhodčí nález zrušen. Nesprávnost právního názoru napadeného rozhodnutí spočívá v přehlížení skutkové a právní argumentace dovolatelky ohledně protiprávního jednání žalovaných v souvislosti s vydáním rozhodčího nálezu. Pokud by totiž byly vzaty v úvahu veškeré skutečnosti a důkazy, jichž se žalobkyně dovolávala, bylo by možno dovodit, že jednání žalovaných bylo v rozporu s principy nezávislosti a nestrannosti, mající za následek porušení rovnosti zbraní a že neobstojí ani z hlediska dobrých mravů, a za své protiprávní jednání nesou odpovědnost dle §424 obč. zák., tedy odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně proti dobrým mravům.
K dovolání žalobkyně žalovaný 1) uvedl, že dovolatelka pouze vágně namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces, poukazuje na judikaturu, kterou však nedává do souvislosti s projednávaným případem. V dovolání nepolemizuje s žádnou relevantní právní otázkou týkající se odpovědnosti za škodu, která by se odchylovala od ustálené rozhodovací praxe. Rozhodující pro posouzení odpovědnosti za škodu je naplnění základních předpokladů, jimiž jsou protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Soudy obou stupňů žalobu shodně zamítly z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného 1) a neexistence protiprávního jednání žalovaných. Navrhl dovolání žalobkyně odmítnout.
Žalovaní 2) a 3) uvedli, že v dovolání žalobkyně nejsou uvedeny žádné právní otázky, v nichž by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pouze je namítáno, že věc nebyla posouzena individuálně a že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno. Jednání žalovaného 2), jenž na svých stránkách zveřejnil pravidla pro rozhodce ad hoc, seznam rozhodců a doporučené znění rozhodčí doložky, která byla následně shledána neplatnou, a jmenoval osobu rozhodce ad hoc, nezakládá protiprávní stav, který by mohl být příčinou tvrzené škody. Dovolatelka sama poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2790/2013, z něhož plyne, že odpovědnost rozhodce za škodu lze shledat pouze při naplnění předpokladů obecné odpovědnosti dle §420 obč. zák. tehdy, jestliže protiprávní jednání rozhodce bezprostředně vedlo ke zrušení rozhodčího nálezu. Avšak rozhodčí nález nebyl zrušen pro protiprávní jednání žalované 3), ale z důvodu neplatné rozhodčí doložky. Dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 167/2014, dle kterého se odpovědnost za škodu musí posuzovat z hlediska rozhodovací praxe soudů v době, kdy došlo ke sjednání rozhodčí doložky a vydání rozhodčího nálezu, přičemž tehdejší judikatura vztahující se k platnosti rozhodčí doložky nebyla v té době ustálena, a jestliže rozhodce posoudil svou pravomoc kladně, nelze v jeho jednání spatřovat protiprávnost. Žalované 2) a 3) navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 8. 7. 2015 byl prohlášen konkurs na majetek žalobkyně, bylo dovolací řízení přerušeno a pokračováno v něm bylo na základě návrhu insolvenčního správce, který vystupuje jako účastník řízení namísto žalobkyně.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Rozhodnutí odvolacího soudu kromě důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného 1) spočívá na závěru o neexistenci protiprávnosti jednání žalovaných 2) a 3) a chybějící příčinné souvislosti jejich jednání s tvrzenou škodou. Nehledě k tomu, že úmysl žalovaných poškodit žalobkyni nebyl v řízení prokázán, ba ani tvrzen (ostatně zjištěný skutkový stav věci není předmětem dovolacího řízení), nelze o odpovědnosti žalovaných za úmyslně způsobenou škodu podle §424 obč. zák. uvažovat už jen z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi jejich jednáním a nevymahatelností tvrzené pohledávky žalobkyně vůči společnosti WINDTOWER, spol. s r. o. Pokud z tohoto důvodu nejsou podmínky pro vznik obecné odpovědnosti za škodu dle §420 obč. zák., nejsou dány ani z hlediska §424 obč. zák., neboť vztah příčiny a následku je nezbytným předpokladem jak pro aplikaci tohoto ustanovení, tak i všech skutkových podstat občanskoprávní odpovědnosti za škodu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu stojí na odlišných skutkových a právních východiscích, než je dovolatelkou formulovaná otázka o odpovědnosti za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům, nemůže být z hlediska této otázky založena přípustnost dovolání.
Dovolání není přípustné ani pro druhou právní otázku, a to zda rozhodce ustanovený v rozporu s pravidly Sdružení rozhodců a.s., odpovídá za škodu, pokud byl jím vydaný rozhodčí nález zrušen. Právní názor, z něhož odvolací soud při posouzení uplatněného nároku vycházel, že samotné zrušení rozhodčího nálezu při absenci protiprávního jednání rozhodce nezakládá jeho odpovědnost za škodu, je totiž plně v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a správný je i jeho názor, že ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být splněny všechny předpoklady (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2790/2013, uveřejněný v v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 14292).
Námitky dovolatelky ohledně nedostatečného vypořádání s její skutkovou a právní argumentací nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.), a stejně tak i namítané porušení povinnosti soudu poskytnout spravedlivou ochranu práv účastníku řízení, aniž by bylo blíže specifikováno, v čem má porušení povinnosti soudu spočívat. Přisvědčit nelze ani vytýkané nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který obsahuje jak skutkový popis okolností relevantních pro rozhodnutí, tak i právní posouzení věci.
Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání žalobců podle §237 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu