ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2714.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2714/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. L. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti žalovanému J. D. , zastoupenému Mgr. Kateřinou Lukešovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, o 156 355 Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 217/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2015, č. j. 25 Co 234/2015-384, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 292,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Kateřiny Lukešové, advokátky se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2015, č. j. 25 Co 234/2015-384, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatel namítá především nesprávnost skutkových zjištění a neprovedení důkazů, resp. neopakování výslechu znalce odvolacím soudem, a rovněž napadá nesprávnost postupu odvolacího soudu, který ho měl poučit podle §118a odst. 3 o. s. ř. a umožnit mu doplnit dokazování k prokázání tvrzení.
Uplatněné námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti posouzení věci po právní stránce, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu, a nezakládají tedy přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů představuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 o. s. ř.
Námitka, že nebyl proveden některý z důkazů, sama o sobě žádný právní význam nemá a k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ.
Nejsou-li splněny předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétních otázek hmotného a procesního práva, nelze přípustnost dovolání založit ani námitkami rozporu s ústavními právy žalobce, jejichž porušení má spočívat právě v namítaném porušení práv podústavních.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 6. října 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu