ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2915.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2915/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 66/3, proti žalovaným 1) M. W., a 2) P. W. , o 149 168 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 141/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2015, č. j. 19 Co 221/2015-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 12. 2014, č. j. 28 C 141/2014-80 uložil žalovaným povinnost žalobci zaplatit 149 168 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 3. 2015, č. j. 19 Co 221/2015-110 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že z provedených důkazů nevyplývá závěr soudu prvního stupně, že žalovaný jako řidič vozidla při odbočování vlevo nedal přednost protijedoucímu osobnímu vozidlu a na příkaz značky „stůj, dej přednost v jízdě“ nezastavil na místě, odkud by měl do křižovatky náležitý výhled. Žalovaný sice podepsal záznam o dopravní nehodě s tím, že nedal přednost v jízdě, záznam však vyplňoval žalobce a žalovaný s ním nesouhlasil, a tento listinný důkaz je v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že nelze jednoznačně určit průběh nehodového děje, správní orgán přestupkové řízení proti žalovanému 1) zastavil, neboť spáchání přestupku nebylo prokázáno, žádný z vyslechnutých svědků samotný střet vozidel neviděl, a z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný 1) zcela opustil prostor křižovatky a že by se jeho vozidlo ocitlo ve vedlejší ulici. Naopak žalobce vjížděl z vedlejší ulice, která je před křižovatkou osazena značkou „stůj, dej přednost v jízdě“. Odvolací soud uzavřel, že nebylo prokázáno porušení povinnosti žalovaného 1), a chybí tak předpoklad jeho odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Dovolání podává z důvodu, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, když uzavřel, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovaným, a nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, nedostatečně zohlednil záznam o dopravní nehodě a zcela opomenul svědecké výpovědi. Dovolatel zrekapituloval řízení před soudem prvního a druhého stupně a uvedl, že z provedených důkazů vyplývá, že byl prokázán nehodový děj tak, jak je popsán v žalobě.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř., či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Žalobce v dovolání naprosto rezignoval na vymezení jeho přípustnosti a na označení sporné právní otázky, když pouze uvedl, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Nadto je třeba připomenout, že toto vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. neznamená posouzení právní otázky odlišně od řešení, k němuž dospěl ve svém rozhodnutí odvolací soud, nýbrž je třeba, aby dovolatel uvedl právní otázku, jíž se dříve zabýval Nejvyšší soud, a uvést důvody, pro které by mělo dojít k přehodnocení tohoto jejího řešení. Svou argumentací v dovolání žalobce pouze zpochybňuje skutkový stav jakožto výsledek hodnocení provedených důkazů soudem, což nemůže založit přípustnost dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.). Z obsahového hlediska tak dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když ani neformuloval právní otázku a zcela pominul uvést důvody dovolání, tedy vymezení, v čem nesprávnost právního posouzení věci spočívá. Dovolatel zpochybňuje skutkové závěry, z nichž vycházel odvolací soud, a s právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem. Podání dovolatele neobsahuje obligatorní náležitosti dovolání, Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu