ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2940.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2940/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Česká republika – Státní pozemkový úřad , se sídlem Husinecká 11a, Praha 3, za niž vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, Územní pracoviště Ústí nad Labem, Mírové náměstí 3129/36, proti žalovaným: 1) Angusland s.r.o. se sídlem Nové Zákupy 315, Zákupy, IČO: 25448048, zastoupená Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa, 2) J. S. , zastoupený JUDr. Josefem Vávrou, advokátem se sídlem Donín 170, Hrádek nad Nisou, 3) V. R. , zastoupený JUDr. Josefem Vávrou, advokátem se sídlem Donín 170, Hrádek nad Nisou, o 10 893 252 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 4/2009, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 1. 2016, č. j. 29 Co 125/2014-524, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 1. 2016, č. j. 29 Co 125/2014-524, se ve výroku II zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se původně domáhala po čtyřech žalovaných [spolu se žalovanými 1) – 3) po žalovaném 4) V. R. – zákonném zástupci žalovaného 3)] zaplacení částky 10.893.252 Kč na náhradě škody na majetku (objektu seníku), kterou jí způsobili při manipulaci s otevřeným ohněm žalovaní 2) a 3), žalovaný 4) nevykonával řádně dohled nad žalovaným 3) a žalovaná 1) porušila obecnou prevenční povinnost, neboť jako nájemce nemovitosti nezabezpečila vstup do objektu seníku proti vniknutí cizích osob. Vzniklá škoda na majetku žalobkyně byla vyčíslena znaleckým posudkem Pavla Rejna (č. 4643-05/06) ze dne 12. 1. 2016 (na žalovanou částku).
Okresní soud v České Lípě rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 20. 11. 2013, č. j. 6 C 4/2009-259, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. 12. 2013, č. j. 6 C 4/2009-265, tak, že žalobu ve vztahu k žalovanému 4) (v celém rozsahu) zamítl a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému 4) náklady řízení (v plné výši) (výroky I a III). Žalovaným 1), 2) a 3) byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 4.131.000 Kč (výrok II), ve zbývající částce 6.762.252 Kč byla žaloba doplňujícím rozsudkem zamítnuta, žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalovaným 1), 2) a 3) náklady řízení každému v rozsahu 24 % (výroky IV a V) a rovněž bylo rozhodnuto o nákladech řízení státu (výroky VI, VII a VIII).
K odvolání všech účastníků řízení, vyjma žalovaného 4), Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudek soudu prvního stupně změnil v přísudečném výroku II tak, že žalobu v částce 4.131.000 Kč zamítl, doplňující rozsudek v zamítavém výroku ohledně částky 6.762.252 Kč potvrdil. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl výroky II a III tak, že neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvoinstančním (částku) 238.418,40 Kč, před soudem odvolacím (částku) 268.591,25 Kč a žalovaným 2) a 3) (částku) 316.749 Kč za řízení před soudem prvoinstančním a (částku) 139.499 Kč za řízení před soudem odvolacím a rovněž uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení státu. Svoje rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil odvolací soud ustanovením §142 odst. 1 a §224 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle nichž zcela úspěšným žalovaným 1), 2) a 3) náleží plná náhrada nákladů, jak za řízení před soudem prvního stupně, tak za řízení před soudem odvolacím. Všichni žalovaní byli v řízení zastoupeni zvoleným zástupcem (advokátem), a proto mají právo na náhradu odměny a hotových výdajů tohoto zástupce, jejichž výše se stanoví podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Při stanovení výše odměny vyšel odvolací soud z tarifní hodnoty sporu, která v řízeních před soudy obou stupňů činila částku 10.893.252 Kč a podle §7 bod 7 advokátního tarifu odměna za jeden úkon právní služby činí částku 48 660 Kč. Odvolací soud však dospěl k závěru, že obsah právní pomoci poskytované v dané věci žalovaným nebyl natolik náročný, aby odůvodňoval přiznání odměny za úkon v takové výši. S ohledem na zvolenou procesní obranu žalovaných se poskytovaná právní pomoc týkala zejména základu nároku a nikoliv otázky jeho výše, od které se podle advokátního tarifu odvíjí výše odměny. Odvolací soud současně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 1/04, podle něhož rozhodování o nákladech řízení nemá být pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Odvolací soud proto uzavřel, že je spravedlivé odměnu za jeden úkon právní služby snížit na jednu polovinu, tj. na částku 24 330 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná 1) dovoláním, které směřovalo pouze do výroku I o nákladech řízení ve vztahu mezi ní a žalobkyní. Přípustnost dovolání dovozuje z §237 o. s. ř., neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 308/2014). Žalovaná 1) je přesvědčena, že postup odvolacího soudu je porušením zásady předvídatelnosti rozhodnutí soudu a zásady rovnosti účastníků řízení. Podle názoru dovolatelky odvolací soud pochybil při zvažování uplatnění moderačního práva a nezabýval se zjištěním skutečné výše nákladů řízení, které by jí náležely při respektování advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 825/2015).
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání žalované 1) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. a je přípustné podle §237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Podle ustanovení §150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení občanského soudního řádu již v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně a později nedoznala změn.
Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů řízení civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.), jak dovodil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013 (zejména s odkazem na tam uvedenou ustálenou judikaturu Ústavního soudu). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, které při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, který do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Byl-li účastník v řízení zastoupen zvoleným zástupcem, a to i advokátem, náklady vynaložené na jeho právní zastoupení patří bezesporu k těm nákladům řízení, na jejichž náhradu má v případě úspěchu ve věci právo. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a případné aplikaci ustanovení §150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Ustanovení §150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená práva nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla (z pravidla obsaženého v §142 odst. 1 o. s. ř. formulovanou v §150 o. s. .ř.) vykládat restriktivně. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody zvláštního zřetele hodné, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace tohoto ustanovení jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1005, a dále např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, a ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4384/2013).
S přihlédnutím k výše uvedenému lze přisvědčit dovolatelce, že v napadeném rozsudku odvolacího soudu absentuje „přesvědčivé a transparentní odůvodnění“ rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky, které je významnou pojistkou proti libovůli soudu. Odvolací soud při výpočtu nákladů řízení, resp. odměny za právní zastupování, zcela úspěšného žalovaného 1) sice správně vycházel z ustanovení §7 bodu 7 advokátního tarifu, nicméně uzavřel, že s ohledem na zvolenou procesní obranu žalovaných, týkající se základu nároku na náhradu škody, nebyl obsah právní pomoci poskytované žalovaným natolik náročný, aby odůvodňoval přiznání odměny za úkon právní služby ve výši 48.660 Kč stanovené advokátním tarifem, a proto považoval za spravedlivé snížit odměnu za jeden úkon právní služby na polovinu, tj. na částku 24.330 Kč.
Je nepochybné, že podle výsledku řízení před soudy obou stupňů byla žalovaná 1) ve věci zcela úspěšná, neboť žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči ní náhrady škody ve výši 10 893 252 Kč, byla v celém rozsahu zamítnuta. Na straně žalované 1) je tedy ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. dáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím, při jejichž výpočtu je nutno vycházet z příslušných právních předpisů (advokátního tarifu). Obecný závěr o aplikovatelnosti advokátního tarifu obsažený v R 73/2013 byl však modifikován nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15, jenž dopadá z časového hlediska i na projednávanou věc. Pokud zde byly důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ustanovení §150 o. s. ř., které patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou a které přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, musí být odvolacím soudem náležitě odůvodněny, resp. musí být přesvědčivě zdůvodněn závěr o výjimečném nepřiznání, příp. snížení nákladů řízení zcela úspěšnému účastníkovi.
Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku II nesprávným a nepřezkoumatelným, a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že není možné o věci rozhodnout, zrušil jej (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
V dalším řízení bude odvolací soud postupovat způsobem shora naznačeným a neopomene též zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Robert W a l t r
předseda senátu