ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.298.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 298/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) M. M. a b) F. S. zemř. 25. 12. 2015, obou zastoupených JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 416/8, proti žalované Nemocnici Pelhřimov, příspěvkové organizaci , se sídlem Pelhřimov, Slovanského bratrství 710, IČO 00511951, zastoupené JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Veleslavínova 59/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 84/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky Tábor ze dne 13. 11. 2014, č. j. 15 Co 438/2014-334, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 17. 6. 2014, č. j. 4 C 84/2012-229, uložil žalované zaplatit každému ze žalobců částku 240.000 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Ze skutkových zjištění soud uzavřel, že žalovaná postupovala při poskytování zdravotní péče lege artis, neporušila právní povinnost, a tedy neodpovídá podle §420 obč. zák., protože postup lékaře byl správný a metoda provedení hrudní drenáže je běžně užívaná. Dovodil však odpovědnost za škodu dle §421a obč. zák., neboť bezprostřední příčinou úmrtí poškozené bylo porušení plicní tepny, k němuž došlo při zavádění drénu, a tato škoda má původ v povaze použité věci - drénu.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočky Tábor rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 15 Co 438/2014-334, potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve výroku o věci samé a nákladech řízení mezi účastníky, změnil výrok o nákladech státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry okresního soudu o odpovědnosti žalované dle §421a obč. zák. Bezprostřední příčinou úmrtí poškozené bylo porušení plicní tepny, resp. rozsáhlé poranění plic, plicních cév a perikardu, přičemž k tomuto poškození došlo při zavedení drénu do jedné z větví plicní tepny. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu shledal odvolací soud odpovědnost žalované dle §421a obč. zák, neboť porušení plicní tepny bylo způsobeno povahou užité věci - ostrostí drénu. Nepřisvědčil námitce žalované, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť namítaný nesprávný procesní postup okresního soudu představuje vadu řízení a tuto vadu odvolací soud napravil provedením vyžádaného doplňku revizního posudku v odvolacím řízení. Aplikovat na daný případ nelze ani novou úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť se jedná o právní poměry vzniklé před účinností tohoto zákona.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jímž rozsudek napadá v celém rozsahu pro nesprávné právní posouzení věci. Přípustnost dovolání shledává v řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která je rozhodována rozdílně, a to odpovědnosti za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Dále dovolatelka zpochybňuje skutkový děj a namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. K nesprávnému právnímu posouzení pak uvedla, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §421a obč. zák. na předmětnou věc, příčina vzniku škody nespočívala v působení věci ale ve způsobu použití věci, neboť příčinou porušení plicní tepny bylo aktivní konání lékaře, který drén zaváděl, a nikoliv působení nástroje či jeho konkrétní vlastnosti. Dále dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, co bylo právně relevantní příčinou úmrtí poškozené. Poranění cévy je reálně vyskytující se komplikací, a proto by mělo být rozhodujícím kritériem pouze provedení zákroku lege artis. Odvolací soud měl rovněž pochybit, pokud neposoudil rozsudek soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelný, dovolatelka napadá i rozsah odůvodnění právního závěru o odpovědnosti žalované dle §421a obč. zák., který považuje za příliš stručný. Dovolatelka namítá, že se soudy dostatečně nezabývaly naplněním jednotlivých předpokladů odpovědnosti za škodu dle §421a obč. zák. Proto dovolatelka navrhla Nejvyššímu soudu, aby rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil či jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení zemřel dne 25. 12. 2015 žalobce b) F. S. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 25 Cdo 298/2016-198, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelém F. S. tak, že v dovolacím řízení na místo žalobce b) bude pokračováno s žalobkyní a) M. M.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání a shledal, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné podle §237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky aplikace §421a obč. zák., při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Vzhledem k ustanovení §3028 odst. 3 a §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014 a k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.
Podle §421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Okolnostmi, jež mají původ v povaze věci, se rozumí její vlastnosti a účinky, jimiž se věc (přístroj, přípravek) projevuje. Okolností, jež má původ v jeho povaze, je nejen jeho vada či chybějící vlastnost, kterou by jinak přístroj měl mít, ale především jeho typické či charakteristické vlastnosti, tedy sama povaha přístroje. Odpovědnost podle §421a obč. zák. je dána, jestliže konkrétní újma byla způsobena okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy přístroje či věci, jichž bylo použito jako prostředku při poskytnutí zdravotnické služby, tedy i v případě, že použitá věc nebyla vadná, ale právě svou povahou … zapříčinila vznik škody (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod číslem 30/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Okolnostmi majícími původ v povaze přístroje podle §421a obč. zák. mohou být nejen jeho vedlejší účinky, nýbrž i jeho vlastnosti, jež při použití přístroje ke svému účelu jsou způsobilé vyvolat určitý škodný následek.
Právní otázkou, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. otázkou právní kvalifikace uplatněného nároku podle §421a obč. zák., se dovolací soud zabýval již nesčetněkrát, a proto existuje k této problematice bohatá judikatura, z níž ostatně odvolací soud citoval, a která je ustálena v závěru, že je jednoznačné, že přístroj sám – bez toho, že by byl použit, ani samotná operační metoda bez příslušného přístroje – nejsou způsobilé zdraví pacienta ovlivnit. Přitom zákon v §421a obč. zák. výslovně počítá s tím, že přístroje či věci bylo při plnění závazku použito. Použitím věci k jejímu účelu se rozumí úkony, které jsou nezbytné pro její řádné fungování, popřípadě dosažení účelu sledovaného jejím užitím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, publikovaný pod č. 12/2007 v časopise Soudní judikatura). Nelze proto od sebe oddělovat působení typických vlastností operačního přístroje a metodu, tedy způsob jeho použití při operačním výkonu. Z uvedeného vyplývá, že nelze přisvědčit názoru dovolatelky, že vyvolávajícím činitelem poškození plicní tepny poškozené bylo pouze aktivní konání lékaře, tedy faktické ovládání věci, nikoli jeho povaha. Byla to naopak hlavní vlastnost použitého drénu, ostrost a schopnost prořezat tepnu ve spojení s rizikovým způsobem zavedení drénu „na slepo“, bez níž by k následku dojít nemohlo.
Rovněž otázkami, zda je dána odpovědnost dle §421a obč. zák. i v případech, kdy byla užitá věc bez vad, postup lékaře při provádění operačního zákroku byl lege artis či způsobení škody na zdraví je rizikovou komplikací, kterou nelze ani při nejvyšší snaze odvrátit, se dovolací soud zabýval. Pro závěr, zda má škoda původ v povaze použitého přístroje či věci, není relevantní, jde-li o důsledky rizika, které je s použitím takového přístroje či věci obecně či obvykle spojeno. Není rozhodující ani to, zda bezvadný a funkční přístroj způsobil škodu v důsledku vnějších okolností, zda škodlivé účinky jeho použití jsou známy nebo zda ke škodě dochází zcela ojediněle (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007).
Ze skutkových zjištění a závěrů revizního znaleckého posudku vyplývá, že punkce pohrudniční dutiny provedená ostrým drenážním setem spočívá v proříznutí hrudní stěny a narušování jednotlivých vrstev měkkých tkání, že se tento výkon běžně provádí tzv. na slepo“ a v posuzovaném případě pronikl do plicní tepny poškozené, tedy kam neměl. Pokud odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že k prořezání plicní tepny došlo v důsledku povahy užité věci, drénu, jehož specifickou vlastností je právě schopnost prořezání hladkých tkání bez možnosti přímé vizuální kontroly, dovolací soud považuje tento názor za souladný s ustálenou rozhodovací praxí.
Namítá-li dovolatelka nedostatečné zjištění příčiny úmrtí poškozené, jedná se o námitku správnosti skutkových zjištění, jíž v dovolacím řízení úspěšně nelze založit přípustnost dovolání.
Ani skutečností, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, již neobsahuje specifickou úpravu objektivní odpovědnosti za škodu ve smyslu původního ustanovení §421a obč. zák., nelze zpochybnit postup soudů, pokud posuzovaly věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle §3028 odst. 3 o. z. se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.
K námitce nesprávnosti právního posouzení rozhodnutí soudu prvého stupně jako přezkoumatelného pak dovolací soud konstatuje, že jisté výhrady k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud v rozhodnutí vyjádřil, avšak ztotožnil se s jeho právním posouzením dané věci a rozvedl, v čem spatřuje naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu dle §421a obč. zák. Námitky nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nejsou způsobilé zvrátit závěr o odpovědnosti žalované a případné nedostatky odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebyly - podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv žalované (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak vyplývá z výše uvedeného, předpoklady přípustnosti dovolání nejsou naplněny, Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu