ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3662.2016.1
25 Cdo 3662, 3665, 3667/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce J. M. , proti žalované M. K. , o náhradu škody a ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 16 C 110/2014, o dovolání žalobce proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, a ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, se zastavuje .
III. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159, se zastavuje .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 6. 2014, č. j. 16 C 110/2014-25, bylo rozhodnuto, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků a zamítá se jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 11. 7. 2014, č. j. 15 Co 333/2014-33, bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, č. j. 25 Cdo 4209/2014-52. Protože žalobce poté svou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení pouze zopakoval a nezaplatil soudní poplatek splatný podáním žaloby, Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 27. 3. 2015, č. j. 16 C 110/2014-78, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 9. 2015, č. j. 16 C 110/2014-101, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2015, č. j. 15 Co 534/2015-109, nebylo žalobci pro dovolací řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků a jeho žádost o ustanovení zástupce byla zamítnuta. Také v tomto případě podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání a opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 11. 2015, č. j. 16 C 110/2014-115, byla jeho žádost zamítnuta; usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 8. 12. 2015, č. j. 15 Co 655/2015-123, proti němuž žalobce dovolání nepodal. Následně byla usneseními Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2016, č. j. 16 C 110/2014-128, a ze dne 29. 3. 2016, č. j. 16 C 110/2014-139, zastavena řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2015, č. j. 15 Co 534/2015-109, resp. ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť dovolatel nezaplatil soudní poplatek splatný podáním dovolání. Tato rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, resp. ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, proti nimž ale žalobce též podal dovolání a současně v obou případech požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O první žádosti rozhodl Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 10. 5. 2016, č. j. 16 C 110/2014-151, tak, že jí nevyhověl, a proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159, žalobce opět podal dovolání, přičemž neopomněl ani zde požádat o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“). Vzhledem k tomu, že v řízení o prvotním dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87, ze kterého již jen dále vyplývají zbývající dovolací řízení, bylo rozhodnuto o neosvobození od soudních poplatků, soudní poplatek se ze všech těchto dovolání neplatí.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení o neustanovení advokáta pro dovolací řízení, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, č. 78/2015 Sbírky).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro kterékoli zmíněné dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo. Obecně platí, že účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, jestliže již ze samotných údajů tvrzených v žalobě nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti anebo co je jinak obecně známé, je bez dalšího nepochybné, že žalobnímu požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak – mimo jiné – jedná tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li totiž již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, č. 67/2014 Sbírky).
Dovolatel se žalobou domáhal náhrady skutečné škody ve výši 100.000,- Kč a nemajetkové újmy z titulu ochrany osobnosti ve výši 10.000.000,- Kč, které mu měly vzniknout tím, že žalovaná byla úspěšná v řízení u Okresního soudu v Táboře, který jí proti obchodní společnosti, jejímž jednatelem byl žalobce, rozsudkem ze dne 14. 3. 2005, č. j. 8 C 145/2004-23, přiznal částku 1.596,- Kč s příslušenstvím, což následně údajně vedlo k exekučnímu řízení a likvidaci společnosti. Je tedy zřejmé, že žalobce nemůže být úspěšný v žádném z dovolacích řízení, která postupně vyvolal, neboť je patrno, že už samotné žalobě nemůže být vyhověno, jak správně vyložil odvolací soud již na počátku v odůvodnění usnesení ze dne 11. 7. 2014, č. j. 15 Co 333/2014-33. Navíc požadavek náhrady tvrzených újem žalobce v mnohamilionové výši odvozovaných od úspěchu žalované v jiném soudním sporu o zcela bagatelní částku proti obchodní společnosti, která není účastníkem tohoto řízení, je z povahy věci natolik absurdní, že není prostor pro úvahu o aplikaci §138 odst. 1 o. s. ř. Institut osvobození od soudních poplatků a na něj navazující možnost bezplatného zastoupení ve sporu má sloužit ochraně práv osob, kterým pro jejich nedobrou finanční situaci může hrozit újma na reálných a rozumným způsobem uplatňovaných právech či právem chráněných zájmech. Je-li žalobce přesvědčen, že mu uplatněné nároky náleží, a hodlá je soudní cestou uplatňovat, nelze mu v tom samozřejmě bránit, není ovšem žádný racionální důvod, proč přitom připouštět zneužití §138 odst. 1 o. s. ř. a poskytovat mu pro realizaci jeho představ výjimečnou procesní ochranu. Není proto opodstatněné ani to, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce; jednalo by se totiž o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy není splněna zákonná podmínka povinného zastoupení dovolatele podle §241 o. s. ř. a není ani důvodu ustanovit mu advokáta pro žádné řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, a ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159, zastavil.
Zbývá doplnit, že v důsledku zastavení uvedených tří dovolacích řízení nejsou nijak dotčena usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2016, č. j. 16 C 110/2014-128, a ze dne 29. 3. 2016, č. j. 16 C 110/2014-139, a že tedy jimi byla pravomocně zastavena řízení o dalších dvou dovoláních žalobce, a to proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2015, č. j. 15 Co 534/2015-109, a ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu