ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3746.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3746/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce R. R. , zastoupeného JUDr. Milanem Szöllössym, advokátem Slovenské advokátní komory, se sídlem v Košicích, Mlynská 28, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování JUDr. Marcelem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 27, proti žalovaným 1) I. S. , a 2) V. R. , za účasti Allianz pojišťovny, a.s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 3, IČO 47115971, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 48/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2015, č. j. 20 Co 177/2015-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2015, č. j. 20 Co 177/2015-131, nemá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Dovolatel se otázce přípustnosti dovolání, jejíž vymezení je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání, věnoval pouze odkazem na dřívější úpravu dovolacího řízení [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.], kterou však na rozhodnutí odvolacího soudu vydaná po 1. 1. 2013 nelze aplikovat (srov. přechodné ustanovení čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolatel vůbec nevymezuje (a takové vymezení nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání), od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Nedostatek takového údaje představuje vadu dovolání, která brání rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku.
Neprojednatelnost dovolání je podtržena i obsahem námitek, jimiž dovolatel vytýká odvolacímu soudu závěr, že z hlediska opodstatněnosti nároku na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění nebylo prokázáno zhoršení jeho zdravotního stavu od doby, kdy byla přiznána předchozí náhrada. Takové námitky směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, který není ze zákona předmětem dovolacího přezkumu (srov. §237, §241a odst. 1 a §242 o. s. ř.). Dovolání je totiž jako mimořádný opravný prostředek určeno primárně pro přezkum otázek právních a nesprávné právní posouzení věci, které je zásadně jediným uplatnitelným důvodem, může spočívat pouze v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Je tedy zřejmé, že uplatněné dovolací námitky svou povahou založit přípustnost dovolání ani neumožňují.
Protože podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání nemůže být o uvedenou chybějící náležitost doplněno po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, a protože pro její absenci nelze posoudit podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Petr V o j t e k
předseda senátu