ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3851.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3851/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně R. B. , zastoupené JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, proti žalovanému T. M. , o 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 6/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 Co 802/2014-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Odvolací soud svůj rozsudek ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 Co 802/2014-198, jímž potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, založil na závěru, že není splněn základní předpoklad odpovědnosti za škodu, neboť žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný oplocením svého pozemku dopustil protiprávního jednání ve smyslu §415, resp. §420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dovolatelka namítá, že ve sporu o náhradu tvrzené škody na věcech, k nimž podle žaloby ztratila přístup na pronajatém pozemku, se soud prvního stupně měl zabývat otázkou, proč pozemky, na nichž se nacházela zahrádkářská osada, nebyly nabídnuty nájemcům těchto pozemků ke koupi; a ve vztahu k napadenému rozhodnutí pak pouze obecně uvádí, že žalovaný je odpovědný za vznik tvrzené škody „nejméně s odvoláním na prevenční povinnost“.
Dovolatelka tím ovšem vůbec nevymezuje, v jakých otázkách a z jakých konkrétních důvodů považuje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Nelze proto dovodit přípustnost dovolání, jenž je ve smyslu §237 o. s. ř. založena na předložení otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Ostatně tvrzení, že žalovaný, který od listopadu 2010 neumožnil žalobkyni přístup na předmětný pozemek, jí znemožnil zabránit vzniku škody na věcech, je v rozporu se skutkovým zjištěním (nepodléhajícím podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu), že žalovaný dal žalobkyni výpověď z nájmu pozemku v roce 2008 a nájemní vztah následně pokračoval ještě po dobu od 1. 11. 2009 do 31. 10. 2010, na kterou byla uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou, takže žalobkyně věděla dostatečně dlouho předem, kdy její právo nájmu končí, a měla dostatečnou dobu na vyklizení a zajištění svých movitých věcí.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Petr V o j t e k
předseda senátu