ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4099.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 4099/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobkyně J. K. , zastoupené Mgr. Helenou Hailichovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Ovocný trh 573/12, proti žalovanému : „Země koní“ , spolek zapsaný ve spolkovém rejstříku, IČO: 22847511, se sídlem Praha 6, Na chobotě 1345/6, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Blažkem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 41, o 220 940 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 289/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2016, č. j. 21 Co 237/2016-121, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 3. května 2016, č. j. 10 C 289/2014-105, zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 4. 1. 2016, č. j. 10 C 289/2014-65.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2016, č. j. 21 Co 237/2016-121, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Namítá, že napadené usnesení vykládá zákon v rozporu se zákonným ustanovením a nerespektuje ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, aniž by však vůbec konkrétní právní otázku vymezil a aniž by specifikoval, v čem nesprávné právní posouzení spočívá. Uvádí, že jeho právní zástupce si termín nařízeného jednání omylem zapsal o týden později a z toho důvodu se z jednání včas neomluvil. Dovozuje, že omyl je vždy omluvitelný, zmeškání jednání nebylo vědomé a sám žalovaný se nemohl jednání zúčastnit, neboť neobdržel předvolání, ačkoli se soud zavázal jej k jednání pozvat. Neúčast samotného účastníka tak zavinil soud, navíc nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, protože prvním jednáním ve věci byla soudem nařízená mediace, byť nebyla úspěšná.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které ze zákonných hledisek v tomto ustanovení uvedených považuje za splněné, a je-li namítáno, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, konkrétně o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolací soud odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, je jeho obligatorní náležitostí.
Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje uvedené požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, zejména když rezignoval na vymezení konkrétní otázky hmotného či procesního práva a pominul uvést důvody dovolání. Jeho námitky vesměs směřují proti hodnocení věrohodnosti dodatečné omluvy ze zmeškaného jednání.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu