ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4324.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4324/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně P. L., zastoupené JUDr. Milanem Zemanem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1179/20, proti žalovanému Vojenským lázeňským a rekreačním zařízením, IČO 00000582, se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Magnitogorská 1494/12, zastoupenému JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, o 384.845,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 339/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2015, č. j. 15 Co 503/2014-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.294 Kč k rukám JUDr. Davida Černého, advokáta se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2015, č. j. 15 Co 503/2014-102, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 7. 1927, sp. zn. Rv I 161/27, publikované ve Sbírce rozhodnutí NS (1919-1948) – Vážný pod č. 7226/1927 civ., když nedovodil odpovědnost provozovatele balneologického zařízení za škodu, kterou žalobkyně utrpěla pádem při uklouznutí na podlaze bazénu, je třeba uvést, že judikatura prvorepublikového Nejvyššího soudu ČSR není bez dalšího ztotožnitelná s rozhodovací praxí „dovolacího soudu,“ jak jej má na mysli ust. §237 o. s. ř., byť je jistě minimálně argumentačně přínosná. Vychází však z tehdejších právních předpisů a – což je podstatné - z odlišné skutkové situace, kdy betonová podlaha umývárny, na níž poškozená uklouzla, neodpovídala tehdy platným předpisům, podle nichž měla být opatřena dřevěnou vrchní podlahou či vhodnými rohožemi. V dané věci bylo prokázáno, že dlažba v bazénku splňovala bezpečnostní požadavky platných předpisů, neobstojí proto námitka, že soud měl odpovědnost žalované posoudit podle §420 obč. zák. za porušení prevenční povinnosti dle §415 obč. zák., a vzhledem k tomu, že příčina vzniku škody, kterou žalobkyně utrpěla při uklouznutí v bazénku, neměla původ v provozování lázeňské činnosti či jejím vlivu na okolí, nejde o objektivní odpovědnost provozovatele balneologického zařízení podle §420a odst. 2 písm. a) obč. zák. Odpovědnost za škodu pak nezakládá vlastní neopatrnost či náhoda, což koresponduje s rozhodovací praxí dovolacího soudu v obdobných případech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 32 Odo 695/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1634/2009).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, podmínky přípustnosti dovolání žalobkyně podle §237 o. s. ř. nejsou splněny, Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náhrada se skládá z odměny za zastupování žalované advokátem za jeden úkon - tj. vyjádření k dovolání sepsané dne 23. 9. 2015 - ve výši 9.860 Kč podle §7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300,- Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 2.134 Kč, celkem tedy 12.294 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu