ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5243.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 5243/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) D. H. , b) J.H. , obou zastoupených Mgr. Rudolfem Šnajderem, advokátem se sídlem Brno, Ptašínského 307/4, proti žalované I. Č. , zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Brno, Křížová 96/18, o 135.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 120/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2015, č. j. 13 Co 124/2015-72, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé uložené žalované soudem prvního stupně v platebním rozkazu ze dne 8. 7. 2014. Odvolací soud vyšel z toho, že o existenci překážky ve smyslu §58 o. s. ř. se dozvěděla dovolatelka dne 12. 9. 2014, avšak návrh na prominutí zmeškání lhůty podala dne 9. 10. 2014, tedy po uplynutí zákonné lhůty, o jejíž prominutí nepožádala. Návrhu jako opožděnému proto nemohlo být vyhověno.
Dovolatelka usnesení napadá z důvodu nesprávného právního posouzení její žádosti jako návrhu na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu §58 o. s. ř. namísto toho, aby soudy rozhodovaly o prodloužení lhůty ve smyslu §55 o. s. ř., a poukazuje na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007.
Dovolatelce je nutno přisvědčit v tom, že v jí citovaném rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že sice postupem podle §58 odst. 1 o. s. ř. nelze prominout zmeškání soudcovské lhůty, jestliže však zákon připouští stanovení takových soudcovských lhůt, jejichž nedodržení by pro účastníka mohlo mít za následek bez dalšího ztrátu sporu, nelze opomenout skutečnost, že účastník zmeškal lhůtu z omluvitelných důvodů. Není tu žádný rozumný důvod pro to, aby účastníkovi byla odepřena ochrana v případě, že z omluvitelného důvodu zmeškal takovou procesní (soudcovskou) lhůtu, jejíž nedodržení má za následek bez dalšího neúspěch ve sporu. Opačný postup by byl v rozporu s právem na spravedlivý proces. Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (§41 odst. 2 o. s. ř.). Proto požádá-li účastník o prominutí zmeškání soudcovské lhůty, posoudí soud tento úkon jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty podle §55 o. s. ř., případně jako žádost, aby se v daném případě k tomu, že úkon byl učiněn po uplynutí soudcovské lhůty, nepřihlíželo. Přitom soud zjišťuje, zda ke zmeškání došlo z omluvitelného důvodu, zejména zda tu nebyly takové okolnosti, které bránily účastníkovi v podání vyjádření. Jestliže účastník nepodal ve lhůtě stanovené soudem vyjádření podle §153a odst. 3 ve spojení s §114b odst. 5 o. s. ř. proto, že mu v tom bránily závažné omluvitelné důvody, nelze vyjít z fikce uznání nároku.
Nutno však vzít v úvahu, že v citovaném rozhodnutí přezkoumával Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku pro uznání a dospěl k závěru, že bude nutno v odvolacím řízení posoudit, zda žalovaný z omluvitelných důvodů zmeškal lhůtu pro podání vyjádření podle §114b o. s. ř. Předmětem nynějšího dovolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí o neprominutí lhůty k vyjádření podle §114b o. s. ř. Odvolací soud se neodchýlil od závěrů uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jestliže v napadeném rozhodnutí dovodil, že lhůtu podle §114b o. s. ř. nelze prominout, byť tento závěr opřel o jiné důvody. Skutečnost, zda lhůta pro podání vyjádření byla zmeškána z omluvitelných důvodů, posoudí soud (jako předběžnou otázku) v řízení o odvolání proti rozsudku pro uznání (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3/2015).
Odůvodnění:napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s uvedenými závěry sice není v souladu, v konečném výsledku (svým výrokem, jímž návrhu na prominutí zmeškání lhůty nebylo vyhověno) je však správné, namítaný rozpor s judikaturou tedy dán není, a proto dovolání nelze shledat přípustným.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu