ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5563.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 5563/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce: MVDr. I. G., CSc., zastoupený Mgr. Mgr. Radmilou Poločkovou Přibylovou, advokátkou se sídlem Frýdek - Místek, Novodvorská 667, proti žalovanému: Ing. arch. Ing. Z. S., zastoupený Mgr.Ing.Svatavou Horákovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Masná 1324/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 66/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. června 2016, č. j. 8 Co 149/2016-549, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 7. prosince 2015, č. j. 19 C 66/2007-510, uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradě škody žalobci částku 38 683 Kč, co do částky 23 886,19 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. června 2016, č. j. 8 Co 149/2016-549, zastavil řízení ohledně úroku z prodlení z částky 62 569 Kč za dobu od 31. března 2006 do zaplacení, rozsudek okresního soudu ve výroku o platební povinnosti žalovaného potvrdil a v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 16 929,60 Kč, a ohledně částky 6 956,59 Kč jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že krajský soud se při stanovení rozsahu a výše škody, která byla žalobci způsobena, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí s rozsudkem odvolacího soudu zejména ohledně existence příčinné souvislosti mezi vybudováním nových rozvodů vody a jeho jednáním, vytýká odvolacímu soudu nesprávné hodnocení důkazů a nesouhlasí s výpočtem výše ušlého zisku a s výrokem o nákladech řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce se k dovolání vyjádřil stručně tak, že dovolání směřuje pouze proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a polemizuje s jeho skutkovými závěry, navíc uvádí nové skutečnosti, doposud v řízení neuváděné. Navrhl dovolání žalovaného odmítnout.
Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Žalobce namítá, že krajský soud se při stanovení rozsahu a výše škody, která byla žalobci způsobena, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když pouze popsal, s čím vším nesouhlasí, a obecně konstatoval rozsah a výši škody, aniž by vymezil, v čem se při řešení konkrétní právní otázky měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a neuvedl ani konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, s nimiž mělo být napadené rozhodnutí krajského soudu v rozporu.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu