ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.686.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 686/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně a) K. v. S. a žalobce b) E. v. S., zastoupených JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 126/36, proti žalované JUDr. Zuzaně Halačkové, správkyni konkursní podstaty REOL, s.r.o. realitní, oceňovací a leasingové společnosti, se sídlem v Litomyšli, Ropkova 51, zastoupené Mgr. Alešem Velcem, advokátem se sídlem v Litomyšli, Ropkova 51, o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 279/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 9. 2014, č. j. 18 C 288/2014-191, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 27. 2. 2014, č. j. 6 C 279/2011-159, zamítl žalobu na zaplacení 1 000 000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná byla ustanovena správkyní konkursní podstaty REOL, s.r.o. realitní, oceňovací a leasingové společnosti, a žalobci se domáhají náhrady škody, kterou jim v rámci výkonu své funkce měla způsobit. Soud uzavřel, že žalovaná, jak je v žalobě označená, není v dané věci pasivně legitimovaná, neboť žalobci ji označili v žalobě jako „JUDr. Zuzanu Halačkovou, správkyni konkursní podstaty společnosti REOL s.r.o., realitní, oceňovací a leasingová společnost, se sídlem v Litomyšli, Ropkova 51“, a nikoliv jako fyzickou osobu, a ze žaloby neplyne, že není žalována konkursní podstata.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. 9. 2014, č. j. 18 Co 288/2014-191, rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud poukázal na to, že v době podání žaloby JUDr. Halačková byla ve funkci správkyně konkursní podstaty, v samotné žalobě se opakovaně hovoří o tom, že je žalována právě proto, že svým konkrétně popsaným postupem porušila povinnosti správkyně konkursní podstaty, a podle judikatury je odpovědnost za takto způsobenou škodu osobní majetkovou odpovědností správce konkursní podstaty podle §420 obč. zák., a právě takové náhrady škody se žalobci domáhají; pokud měl soud pochybnosti o tom, koho žalobci mínili označit, měl postupovat dle §43 o. s. ř. a žalobce vyzvat k odstranění vad žaloby. Podle názoru odvolacího soudu není pochyb o tom, že žalovanou je JUDr. Halačková jakožto fyzická osoba, která v době podání žaloby vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání. S poukazem na ustálenou judikaturu ohledně osobní majetkové odpovědnosti správce konkursní podstaty jako fyzické osoby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněný pod č. 149/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, uveřejněný pod č. 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1141/2011) namítá, že v otázce pasivní legitimace ve sporech o náhradu škody způsobené porušením povinností správce konkursní podstaty se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a rozhodl v rozporu s ní, a označení žalované v žalobě i s ohledem na text žaloby nevzbuzuje pochybnosti o tom, že není žalována fyzická osoba, nýbrž majetková podstata. Nesouhlasí proto s názorem odvolacího soudu, že mělo být postupováno dle §43 o. s. ř., když se nejedná o nesprávné označení účastníka, ale jde o označení jiného účastníka, než který je nositelem pasivní věcné legitimace, a poučení o pasivní legitimaci přesahuje poučovací povinnost soudu dle §5 o. s. ř. V tomto směru odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 697/97, a ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4364/2007. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za překvapivé, neodpovídající ustálené rozhodovací praxi a rozporné se zásadou legitimního očekávání. Ohledně označení správce konkursní postaty poukázala na judikaturu (stanovisko občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98 uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 588/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1273/2009), od níž se odvolací soud v otázce označení pasivně legitimovaného subjektu odchýlil. Ve svém obsáhlém dovolání uvádí, že i bez ohledu na nedostatek pasivní legitimace žalované je namístě žalobu zamítnout, když chybí konkrétní tvrzení ohledně porušení právních povinností žalované a žalobci neunesli břemeno tvrzení. Uvádí, že postupovala zákonem dovoleným způsobem a neporušila žádnou právní povinnost. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího změnil tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, nebo aby napadené rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., shledal dovolání přípustným podle ust. §237 o. s. ř. pro řešení právní otázky označení žalované a její pasivní věcné legitimace.
Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce pasivní věcné legitimace správce konkursní podstaty úpadce ve sporech, jichž se účastní, a jeho označování ustálena v následujících závěrech:
Ve sporu, v němž správce vymáhá ve prospěch podstaty pohledávku úpadce, musí být jako žalobce uveden přímo správce, označený svým jménem, příjmením, povoláním, bydlištěm a funkcí („správce konkursní podstaty úpadce XY“) [R 17/1998, R 52/1998, bod XIX., str. 185-186 (361-362)]. Již v R 17/1998 a znovu pak v R 52/1998 Nejvyšší soud vysvětlil, že ve sporu, v němž vystupuje správce konkursní podstaty z titulu své funkce (jako správce konkursní podstaty), má být takto (vedle svého jména, příjmení a bydliště) též označován („správce konkursní podstaty úpadce XY“). Takový postup vede k odlišení těch sporů, v nichž označená osoba uplatňuje nebo brání (z titulu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce) zájmy konkursní podstaty, od sporů, v nichž vystupuje jako kterákoli jiná fyzická osoba (typicky ve sporu o náhradu škody, kterou měla taková osoba způsobit při výkonu funkce správce konkursní podstaty) [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněný pod č. R 63/2009].
Odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty v souvislosti s výkonem této funkce je osobní majetkovou odpovědností správce konkursní podstaty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněný pod č. R 149/2011). Na základě exekučního titulu získaného proti příslušné osobě ve sporu, v němž vystupovala jako správce konkursní podstaty konkrétního úpadce (z titulu výkonu této funkce), nemůže být výkonem rozhodnutí nebo exekucí nikdy postižen osobní majetek této osoby (majetek správce konkursní podstaty) [R 63/2009].
Je-li předmětem sporu plnění z titulu osobní majetkové odpovědnosti žalované za tvrzené protiprávní jednání, pak je vyloučeno přičítat to konkursní podstatě úpadce tím, že žalovaná je v záhlaví rozhodnutí nesprávně označována jako reprezentant konkursní podstaty (jako správkyně konkursní podstaty úpadce). A naopak, měl-li by výsledek sporu jít (podle označení žalované v rozhodnutích soudů nižších stupňů) k tíži konkursní podstaty úpadce, pak by byly nesprávné jakékoli úvahy opírající případné přiznání pohledávky o ustanovení §8 odst. 2 ZKV (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1273/2009).
K otázce, zda označením žalovaného - fyzické osoby v žalobě „jako správce konkursní podstaty“ konkrétního úpadce, je vyloučena možnost posoudit uplatněný nárok jinak, než jako nárok směřující proti „konkursní podstatě úpadce“, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 23. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3281/2010, tak, že je-li logický rozpor mezi označením žalovaného a vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě, příp. jejích doplněních, soud postupuje ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4393/2011, podle nějž, je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, jde o vadné podání ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. O vadu žaloby nejde, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit, a tento předpoklad byl nesprávný.
Žalobce je povinen vylíčit skutkové okolnosti, jimiž svůj nárok zdůvodňuje, a ve spojitosti s žalobním petitem tak vymezuje základ nároku, který je předmětem řízení. Pokud z žalobcem vylíčených skutkových okolností vyplývá nárok, jaký byl uplatněn, a předmět řízení je vymezen, avšak žalovaný je označen nepřesným způsobem, nebo jde-li o logický rozpor mezi označením účastníka řízení a dalšími údaji obsaženými v žalobě, jde o vadu podání, kterou lze odstranit postupem podle ustanovení §43 o. s. ř., neučinil-li tak žalobce sám (z vlastní iniciativy). Teprve po odstranění vad žaloby včetně nepřesnosti v identifikaci žalovaného je namístě řešit otázku pasivní věcné legitimace účastníka ve sporu.
Odvolací soud uzavřel, že vzhledem ke zvažovaným okolnostem je jednoznačné, že v žalobě vymezený nárok - jakkoli je označení žalované nepřesné - směřuje vůči fyzické osobě, která ve sporu hájí své vlastní majetkové zájmy. Při svém rozhodnutí plně respektoval shora uvedený právní názor, vzal v úvahu nejen označení žalované v žalobě ze dne 1. 12. 2011 jako „JUDr. Zuzana Halačková, správkyně konkurzní podstaty společnosti REOL s.r.o., realitní, oceňovací a leasingová společnost, se sídlem Litomyšl, Ropkova 51, PSČ 570 01“, ale i ty skutečnosti, že v té době JUDr. Halačková vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty společnosti REOL s.r.o., že v žalobě je uvedeno, konkrétně jakým jednáním žalovaná porušila povinnosti správkyně konkursní podstaty, čímž došlo ke škodě na majetku žalobců, a že i z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2012, č. j. Ncp 762/2012-62, bylo zřejmé, že se žalobci domáhají náhrady škody po žalované za porušení povinností vyplývajících z funkce správkyně konkursní podstaty. Ostatně Vrchní soud stejně jako žalobci zmínil, že se nejedná o spor vyvolaný konkursem, ale o občanskoprávní vztah, a při jednání dne 7. 1. 2014 žalobci zopakovali, že nemínili žalovat konkursní podstatu.
Námitky dovolatelky, pokud se týkají věcné opodstatněnosti žaloby, nelze v tomto stádiu řízení řešit.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání žalované dle §243d písm. a) zamítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu