ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.894.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 894/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobkyně I. D. , zastoupené JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti žalovanému M. P. , o 322 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 260//2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 9. 2015, č. j. 12 Co 379/2015-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 23. 7. 2015, č. j. 12 C 260/2013-138 přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 9. 2015, č. j. 12 Co 379/2015-150 usnesení okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s jeho skutkovými i právními závěry s tím, že okresní soud zohlednil u žalobkyně „maximum možného“, její poměry byly řešeny komplexně v návaznosti na zjištěné okolnosti podstatné pro rozhodnutí. Její argumentace ve vztahu k rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je převážně irelevantní a mnohdy vůči soudu urážlivá a nepřiléhavá.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podala dne 6. 11. 2015 žalobkyně dovolání, které nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti, a požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 12. 11. 2015, č. j. 12 C 260/2013-158 Okresní soud v Přerově ustanovil žalobkyni pro dovolací řízení zástupkyni - advokátku JUDr. Natalii Navrátilovou, která podané dovolání doplnila a navrhla, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Při zdůvodnění přípustnosti dovolání citovala ustanovení §237 o. s. ř. a uvedla, že u dovolatelky jsou dány důvody pro úplně osvobození od soudních poplatků i s ohledem na její nepříznivý zdravotní stav a současné příjmy.
Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013), a z jeho obsahu musí být patrno, kterou právní otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky v napadeném rozhodnutí odchyluje (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Z obsahového hlediska dovolání žalobkyně ani po jeho doplnění nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, neobsahuje vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, jejíž řešení dovolatelka považuje za zásadní pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, není uvedeno, zda se odvolací soud při řešení konkrétní právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo zda dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejsou uvedeny ani důvody dovolání, tedy vymezení, v čem má nesprávnost právního posouzení spočívat. Dovolání tak neobsahuje obligatorní náležitosti dovolání a pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu