ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1157.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1157/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce JUDr. V. N. , P., zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Jitkou Bartlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 18/5, o umožnění užívaní prostor a vydání klíčů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 3/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2011, č. j. 62 Co 204/2011-113, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč k rukám JUDr. Jitky Bartlové, advokátky se sídlem v Praze 1, Jungmannova 18/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 19. 10. 2011, č. j. 62 Co 204/2011-113, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 11. 3. 2008, č. j. 43 C 3/2004-23, kterým zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost předat žalobci tam uvedené prostory „tvořící jeho původní byt“, vydat klíče od tam popsaných prostor, umožnit žalobci nerušený výkon práv spojených s užíváním těchto prostor a umístění schránky na dopisy a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Protože rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatel takové nezpůsobilé dovolací důvody uplatnil.
Námitkami, že došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, že rozsudek soudu prvního stupně je nesrozumitelný a že se soudy „nezabývaly“ všemi jeho tvrzeními, a proto ani neprovedly další důkazy, uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (pro úplnost lze uvést, že soudy k relevantním tvrzením dovolatele provedly důkazy významné pro právní posouzení věci). Námitkami, že soudy z provedených důkazů učinily nesprávné závěry, uplatnil i nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění, a zpochybňuje tak právní závěr odvolacího soudu, že jeho původní byt zanikl a není již jeho nájemcem, rovněž prostřednictvím námitek skutkových.
Právní závěr odvolacího soudu, že dovolatel není nájemcem původního bytu, který v současné době již fakticky ani právně neexistuje (prostor byl změněn na nebytové prostory, které byly kolaudovány jako kanceláře), je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2669/2004), která zaujala názor, že je-li předmětem nájmu určitý prostor (část stavby), je třeba za zničení ve smyslu §680 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, považovat nejen fyzický zánik stavby, ale též takovou stavební úpravu této stavby, že se v ní uvedený prostor již nadále fakticky nenachází. Zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká.
Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání proto směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož odvolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Výši nákladů dovolacího řízení stanovil dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500 Kč [§9 odst. 1, §7 bod 4, §11 odst. 1 písm. k) AT], z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. dubna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu