ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1265.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 1265/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Mgr. J. K. , P., zastoupeného Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, proti žalované Ing. M. H. , P., zastoupené JUDr. Helenou Havránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Prosecká 412/74, o zaplacení 287.867,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 2/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2015, č. j. 11 Co 227/2012-323, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.760 Kč k rukám JUDr. Heleny Havránkové, advokátky se sídlem v Praze 9, Prosecká 412/74 do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, č. j. 8 C 2/2012-292, zamítl žalobu na zaplacení částky 287.867,59 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce požadoval po žalované jako pronajímatelce po skončení nájmu za zhodnocení bytu jím provedenou a financovanou půdní vestavbou, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 9. 2015, č. j. 11 Co 227/2015-323, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil s odkazem na ustanovení §93 odst. 1 a §183 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen „obč. zák.“), že pokud žalobce jako osobní uživatel bytu 1 + 1 provedl formou půdní vestavby jeho rozšíření na byt 3 + 1, jehož užívání bylo povoleno rozhodnutím odboru výstavby ONV v Praze 3 ze dne 20. 8. 1990, č. j. Výst/2426/90/Pa, došlo tím ke zkáze původního bytu 1 + 1 (tento konkrétně vymezený stavební prostor se již v domě nenacházel) a tím i k zániku práva užívání tohoto bytu žalobcem. Za stavu, kdy se žalobce do 31. 12. 1991 nestal ani osobním uživatelem nově vzniklého bytu 3 +1, není žalovaná, která se stala vlastnicí domu na základě dohody o vydání věci ze dne 13. 12. 1990, ve věci pasivně legitimována, neboť nevstoupila do práv a povinností tehdejší organizace hospodařící s byty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (k němuž bylo podáno vyjádření), které však není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejedná se o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka [zda zkáza bytu, jakožto skutečnost vyvolávající zánik způsobilého předmětu nájmu (osobního užívání), má za následek zánik tohoto práva] posouzena jinak.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4326/2009, plyne, že právo osobního užívání bytu zanikalo ve smyslu §183 obč. zák. také zkázou (zničením) domu či bytu, přičemž za zničení bytu je třeba považovat nejen fyzický zánik stavby, ale též takovou stavební úpravu této stavby, že se v ní uvedený prostor již nadále fakticky nenachází (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2669/2004).
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu