ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1474.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 1474/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně ELMAD spol. s r. o. , se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 433, IČO 15771318, zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 167.778 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2015, č. j. 69 Co 310/2015-77, takto:
I. Návrh na přerušení dovolacího řízení se zamítá .
II. Dovolání se odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 10. 2014, č. j. 25 C 88/2013-44, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 167.778 Kč z titulu náhrady za omezení vlastnického práva z důvodu protiústavní regulace nájemného; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak.
Právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklé pronajímateli bytu proti státu v důsledku protiústavní regulace nájemného se promlčuje v obecné tříleté lhůtě podle §101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která počíná dnem omezení vlastnického práva; tím není vyloučena případná aplikace ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. [srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 13 Co 578/2011, uveřejněný pod číslem 18/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012, uveřejněný pod číslem 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2272/13)].
V souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. (kromě již výše citovaných rozhodnutí srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126). Úvaha odvolacího soudu, který neshledal na straně ani jedné z účastnic konkrétní důvody, které bránily žalobkyni uplatnit nárok včas, není nepřiměřená. Žalovaná uplatnila námitku promlčení řádně, a to jak ve svých písemných podáních, tak ústně u jednání soudu.
Dovolací soud s ohledem na výše citovanou ustálenou soudní praxi neshledal ani důvod pro přerušení řízení (do rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v obdobné věci jiných účastníků).
Protože dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř., přípustné, Nejvyšší soud ho podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu