ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1492.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 1492/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. Š. , b) Ing. G. Š. , c) L. Š. , zastoupených JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, d) Sallerova výstavba Plan V s. r. o. , se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, IČO 27266265, zastoupené Ass. jur. Denisem Dieterem Riedigerem, usazeným evropským advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, proti žalovaným 1. OK REST a. s. , se sídlem v Brně, Bohunická 519/24, IČO 60193344, 2. UB REAL ESTATE a. s. , se sídlem v Praze 5, Pekařská 598/1, IČO 28976231, zastoupeným JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o určení neplatnosti právních úkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 48 C 89/2013, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2015, č. j. 39 Co 330/2015-195, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni d) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.730 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Ass. jur. Denise Dietera Riedigera, advokáta se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58.
III. Žalobci a), b), c) a žalované nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 4. 2014, č. j. 48 C 89/2013-167, zastavil řízení o určení neplatnosti prohlášení, jímž 1. žalovaná vložila do základního kapitálu 2. žalované tam specifikované nemovitosti a 2. žalovaná nabyla tyto nemovitosti (budovy) do svého vlastnictví, i řízení o určení neúčinnosti vkladu vlastnického práva k tam specifikovaným nemovitostem (odstavec I. výroku) a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalovaným náklady řízení ve výši 42.398,40 Kč (odstavec II. výroku).
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 13. 11. 2015, č. j. 39 Co 330/2015-195, změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 26.910 Kč, jinak ho potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, k němuž se vyjádřila žalobkyně d), není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť odvolací soud otázku určení tarifní hodnoty pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta ve sporu o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je nemovitost, posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3107/2014, uveřejněný pod číslem 28/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 872/2015) a není důvodu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Lze přisvědčit dovolatelkám, že při určení tarifní hodnoty ve sporech o určení vlastnictví či neplatnosti právních úkonů soud primárně vychází z ceny věci, která je předmětem sporu, schází-li však ověřitelný údaj o ceně věci, jde o spor ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. a), popř. §9 odst. 4 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen „AT“. Pouze pro určení výše nákladů řízení soud dokazování ke zjištění ceny věci neprovádí. Z obsahu spisu je zřejmé, že ze znaleckého posudku založeného ve spise, jehož předmětem bylo ocenění více věcí, nelze bez dalšího dokazování zjistit hodnotu nemovitostí, které jsou předmětem sporu. Jde tak o spor ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. b) AT, kdy tarifní hodnota činí 50.000 Kč a odměna za jeden úkon právní služby je tedy 3.100 Kč (§7 AT). Rovněž závěr odvolacího soudu o účelnosti jednotlivých úkonů učiněných zástupcem žalovaných odpovídá obsahu spisu.
Takto vypočtenou náhradu nákladů řízení lze ostatně považovat i za přiměřenou rozsahu a složitosti sporu (k přiměřenosti výše a k smyslu náhrady nákladů řízení srovnej nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 4. října 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu