ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1563.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 1563/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Mikulov, se sídlem v Mikulově, Náměstí 158/1, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnického práva k pozemku, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 2/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2015, č. j. 14 Co 219/2015-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2015, č. j. 14 Co 219/2015-203, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o.s.ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14). Právě to však učinila dovolatelka konstatováním (nadto zcela obecným), že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a také má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ . Zároveň v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.). V této souvislosti nelze přehlédnout, že z obsahu dovolání lze sice usoudit, že dovolatelka nesouhlasila s názorem, že absence schvalovací doložky na jinak prokazatelně schváleném grafickém přídělovém plánu nemá za následek neprokázání existence přídělu nemovitosti ve prospěch obce podle §2a odst. 1 ve spojení s §2 odst. 1 písm. a/ až d/ zákona č. 172/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz §2a odst. 3 písm. c/ téhož zákona). Dovolatelka však nevyložila, v čem podle jejího mínění spočívá nesprávnost tohoto právního názoru (právního posouzení).
Směřuje-li dovolání současně proti nákladovému výroku II. napadeného rozsudku, není objektivně přípustné (§237, §238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (šlo o pouhých 188,- Kč z titulu náhrady nákladů odvolacího řízení), přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle §238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. tam nastavené omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Také v tomto rozsahu tudíž dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, avšak zde pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalobce nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem), přičemž žalobce nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300,- Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu