ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1772.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 1772/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Ing. J. M. , a b) V. M. , oba P., zastoupených Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, proti žalovaným 1) K. P. , D., a 2) PaedDr. O. P. , O., zastoupeným JUDr. Romanem Chytilem, advokátem se sídlem v Přerově, Jiráskova 994/9, o zaplacení 226.421 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 1568/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2015, č. j. 21 Co 252/2015-202, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 11. 6. 2014, č. j. 14 C 1568/2012-149, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 226.421 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Uzavřel, že oběma žalovaným bylo předvolání k jednání zasláno na doručenku do vlastních rukou (typ I.) na adresu jejich trvalého pobytu uvedené v centrální evidenci obyvatel. Přestože byla písemnost doručena řádně, ani jeden ze žalovaných se k nařízenému jednání bez včasné a řádné omluvy nedostavil.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 14. 10. 2015, č. j. 21 Co 252/2015-202, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a žalovanou zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (odvolání druhého žalovaného bylo odmítnuto usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 12. 2014, č. j. 14 C 1568/2012-178, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2015, č. j. 21 Co 71/2015-191). Odvolací soud shledal, že ve vztahu k žalované nebyl splněn jeden z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, jímž je řádné a účinné předvolání k prvnímu jednání. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně označila adresu pro doručování D., žádná jiná adresa pro doručování se z informačního systému evidence obyvatel nepodávala. Přesto jí bylo doručováno z rozhodnutí doručujícího orgánu na adresu Š., byť na doručence byl původně předepsán údaj D. Písemnost nebyla žalovanou převzata.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Adresou pro doručování se v občanském soudním řízení rozumí adresa, na niž soud odesílá listiny, na níž se listina adresátu doručuje nebo na níž se činí pokus o její odevzdání příjemci a na níž nastává doručení listiny, i když ji adresát nebo příjemce nepřevzali. Adresa pro doručování se určuje postupem, který je popsán v ustanovení §46, 46a a 46b o. s. ř. Uvedeným způsobem se adresa pro doručování stanoví bez ohledu na to, zda doručovaná listina může být na této adrese převzata, popř. zda se adresát na této adrese vůbec zdržuje. Právní úprava zde vychází ze zásady, že každý adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a že je proto povinen si zajistit přijímání listin na adrese pro doručování bez ohledu na to, zda se na této adrese skutečně zdržuje nebo zda mu jinak mohou být na ní listiny odevzdávány. Adresa pro doručování se proto stanoví povinně každému, komu je třeba v občanském soudním řízení doručit rozhodnutí, předvolání nebo jinou listinu. Při určení adresy pro doručování soud v první řadě vychází z údajů samotného adresáta. Uvede-li adresát ve svém podání učiněném písemně soudu adresu místa v ČR, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány listiny, je tím určena adresa pro doručování až do skončení tohoto řízení, nedojde-li v pozdějším podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu ke změně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2785/2014).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1982/2009, judikoval, že soud doručuje písemnosti mimo jiné prostřednictvím doručujících orgánů [srov. §45 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále opět jen „o. s. ř.“], k nimž patří též provozovatelé poštovních služeb [srov. §48 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]; prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb bylo možné písemnosti doručovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy vznikne povinnost provozovatele poštovních služeb dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemností občanským soudním řádem (srov. §48 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí současně dospěl k závěru, že z naposledy uvedeného ustanovení o. s. ř. je třeba dovodit, že účinné jsou pouze takové úkony provozovatele poštovních služeb, jenž převzal od soudu k doručení zásilku s písemností, jestliže odpovídají požadavkům, které předepisoval pro doručování písemností občanský soudní řád; to samozřejmě platí i tehdy, kdyby takový úkon sice byl v souladu s příslušnými (řádně schválenými) Poštovními podmínkami, avšak by nevyhovoval požadavkům občanského soudního řádu. Z uvedeného důvodu tedy nebylo možné vycházet z úkonů „dosílky“ (dodání zásilky na jiném místě než v označené adrese pro doručení), neboť odporovaly postupu, který byl předepsán pro doručování písemností občanským soudním řádem.
Vzhledem k tomu, že poštovní doručovatel doručoval předvolání k jednání na 11. 6. 2014 žalované na adrese Š., která není dle ustanovení občanského soudního řádu adresou pro doručování žalované (ačkoli soud prvního stupně odevzdal k doručení žalované předvolání na adresu D.), a že žalovaná nebyla při doručování písemností zastižena (srov. §46a odst. 1 o. s. ř.), nemohla být předmětná písemnost považována za doručenou do jejích vlastních rukou, neboť postup předepsaný v ustanovení §49 o. s. ř. nebyl poštovním doručovatelem dodržen. Závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny, je tak se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu v souladu.
Protože dovolání žalobců proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu