ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1961.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 1961/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobců a/ P. L. , zastoupeného Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Národní třída 856/1, a b/ I. L. , proti žalovaným a/ R. S. , a b/ T. S. , zastoupeným Mgr. Bc. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1204/8, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 145/2014, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2015, č. j. 11 Co 320/2015-64 takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud (doplněné) dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2015, č. j. 11 Co 320/2015-64, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na text ustanovení §237 o. s. ř. (který ostatně v této věci dovolání ani neobsahuje). Z dovolání totiž musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelé nevymezili ani dovolací důvod způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř., neboť odvolacímu soudu vytkli pouze nedostatečná skutková zjištění, které podle současné právní úpravy nejsou způsobilým dovolacím důvodem.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. září 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu