ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.2286.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 2286/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce Ing. V. H. , P., zastoupeného Mgr. Davidem Frankem, advokátem se sídlem v Přerově I – Městě, Bartošova 1750/17, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu čp. 2764, Kabelíkova 20 v Přerově , se sídlem v Přerově I – Městě, Kabelíkova 2764/20, IČO: 25889371, zastoupenému JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem v Přerově I – Městě, Pivovarská 89/1, o zaplacení částky 88.437,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 409/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2015, č. j. 12 Co 355/2015-72, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2015, č. j. 12 Co 355/2015-72, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14). Právě to však učinil dovolatel konstatováním (nadto zcela obecným) obsaženým v bodu I. dovolání, že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ .
Dovozoval-li snad dovolatel přípustnost dovolání z toho, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak snad mínil v závěru bodu III. svého dovolání), je třeba konstatovat, že z obsahu dovolání musí být zřejmá nejen konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, o níž jde, nýbrž i to, od které "ustálené rozhodovací praxe" (rozuměno judikatury dovolacího soudu, kterou lze vymezit i pouhým slovním popisem bez uvedení konkrétní spisové značky či značek rozhodnutí dovolacího soudu
– viz rozhodnutí Ústavního soudu České republiky z 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, a z 21. ledna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3530/14) se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však nedostál, neboť v dovolání absentuje „relevantní“ rozhodovací praxe, od níž se odchyluje řešení otázky vyplývající z obsahu dovolání.
Vzhledem k charakteru dalších dovolacích námitek pokládá dovolací soud za potřebné výjimečně rovněž zdůraznit, že výtky mířící na zjištěný skutkový stav a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu