ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.2293.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 2293/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně Caesar´s Gladiators star s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Ve Smečkách 598/31, IČO: 02800314, proti žalované GANDOLFER s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Ve Smečkách 598/31, IČO: 27919668, o určení nájemního vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 290/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2016, č. j. 30 Co 63/2016-28, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2016, č. j. 30 Co 63/2016-28, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14). Právě to však učinila dovolatelka konstatováním (nadto zcela obecným), že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se druhoinstanční soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud, resp. která v praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak“ . Z obsahu dovolání vyplývá pouhý nesouhlas s názorem, že dovolatelka věrohodným způsobem nedoložila své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Okolnost, že nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Předkládala-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 – též řešení další právní otázky předestřené v závěru dovolání, nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí primárně nespočívá, neboť odvolací soud, ač vyjádřil pochybnosti ohledně pravdivosti tvrzení dovolatelky o jejích nepříznivých majetkových poměrech, nehodnotil (a – logicky vzato – ani hodnotit nemohl) finanční situaci dovolatelky, zaujal-li názor, že dostatečně nedoložila své (finanční a majetkové) poměry.
S ohledem na okolnosti případu dovolací soud výjimečně navíc dodává, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (srov. např. usnesení z 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu