ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.240.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 240/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně městské části Prahy 4 , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, IČO 00063584, zastoupené Mgr. Barborou Velázquezovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, proti žalovanému Ing. R. K. , o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 405/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2015, č. j. 68 Co 205/2015-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2015, č. j. 68 Co 205/2015-80, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 3. 2015, č. j. 24 C 405/2013-60, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vyklizení tam specifikovaného bytu žalovaným a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) uzavřel, že nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu trvá, neboť výpověď z nájmu bytu, kterou mu dala žalobkyně, se nedostala do jeho dispozice. Ohledně prokázání této skutečnosti přihlédl k důkazům, jež žalovaný označil na základě poučení soudu prvního stupně ve smyslu §118a odst. 3 o. s. ř., i když se tak stalo až poté, co nastala koncentrace řízení podle §118b odst. 1 o. s. ř.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j. 68 Co 205/2015-80, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce vztahu koncentrace řízení podle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř. a poučovací povinnosti soudu podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení, nebrání ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, respektive aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, uveřejněný pod číslem 59/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011). S těmito závěry není v rozporu ani dovolatelkou zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, který však primárně řeší otázku, kdy a za jakých podmínek nastávají účinky koncentrace řízení.
V projednávané věci bylo žalovanému na jednání dne 17. 7. 2014 a dne 4. 12. 2014 v souladu s ustanovením §118a odst. 3 o. s. ř. poskytnuto poučení, aby navrhl důkazy ke skutečnostem, které tvrdil, jinak se vystavuje následku neunesení důkazního břemene a vydání pro něj nepříznivého rozhodnutí. Jestliže po tomto poučení doplnil žalovaný další důkazy (z nichž soud posléze činil skutkové závěry), mohl tak činit i přesto, že již dříve nastala koncentrace řízení.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu