ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.2969.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 2969/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části Praha 5 , se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1381/4, IČO 00063631, proti povinné ARGO, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 7, IČO 44793804, zastoupené JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, vyklizením nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 22 E 8/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 23 Co 325/2015-122, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. dubna 2015, č. j. 22 E 8/2013-99, takto:
I. Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, č. j. 23 Co 325/2015-122, se odmítá .
II. Řízení o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22 E 8/2013-99, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2015, č. j. 23 Co 325/2015-122, potvrdil usnesení Obvodního soud pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22 E 8/2013-99, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 10. 10. 2013, č. j. 22 E 8/2013-8, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2014, č. j. 23 Co 324/2014-60, i návrh na odklad tohoto výkonu rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze v části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), protože ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce není dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbytku dovolání povinné odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka nevylíčila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), a nevymezila dovolací důvod způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř. Z dovolání musí být zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je dle názoru dovolatelky splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelkou namítané vady řízení nemohou samy o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit. Za tohoto stavu dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Povinná napadla dovoláním výslovně také usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22 E 8/2013-99. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu