ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4075.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4075/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce J. K. , proti žalovanému Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu Kutná Hora , se sídlem v Kutné Hoře, Karlově 13, IČO: 00228478, zastoupenému JUDr. Karlem Zíkou, advokátem se sídlem v Kutné Hoře – Hloušce, Benešova 610, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 134/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2015, č. j. 11 Cmo 3/2015-404, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. června 2015, č. j. 11 Cmo 3/2015-404, potvrdil usnesení ze dne 19. prosince 2014, č. j. 22 Cm 134/2009-355, kterým Městský soud v Praze (soud prvního stupně) mimo jiné žalobci ustanovil k ochraně jeho zájmů pro dovolací řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 22 Cm 134/2009 zástupcem Mgr. Luboše Hanzlíka, advokáta se sídlem v Kutné Hoře
– Vnitřním Městě, Havlíčkovo náměstí 512/16.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání subjektivně přípustné.
Z povahy dovolání jako opravného prostředku plyne, že k jeho podání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28/1998 časopisu Soudní judikatura, a z 30. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010, uveřejněné pod číslem 41/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci nebyla napadeným rozhodnutím dovolateli způsobena žádná procesní újma, jež by byla zhojitelná v rámci dovolacího řízení. Soud prvního stupně (a následně odvolací soud) totiž plně vyhověl jeho žádosti, neboť mu – namísto původně ustanoveného advokáta Mgr. Jana Alta – ustanovil k ochraně jeho zájmů advokáta Mgr. Luboše Hanzlíka; lze jen souhlasit s odvolacím soudem v tom, že při výběru advokáta není soud vázán případnými návrhy žadatele.
Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že jde o dovolání, jež není subjektivně přípustné. Za této situace je Nejvyšší soud (předseda senátu - §243f odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (§241 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu