ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.460.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 460/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce R. S. , L., t. č. ve věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jindřicha z Lipé 113/24, proti žalovaným 1/ E. P. a 2/ Z. P. , oběma Z., o zaplacení částky 83.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 34 C 243/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. ledna 2015, č. j. 36 Co 355/2014-57, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. ledna 2015, č. j. 36 Co 355/2014-57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 26. ledna 2015, č. j. 36 Co 355/2014-57, potvrdil usnesení ze dne 5. června 2014, č. j. 34 C 243/2013-24, kterým mu Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Oba soudy shodně zjistily, že žalobci je 41 let a od 1. listopadu 2007 vykonává trest odnětí svobody, v němž je ze zdravotních důvodů veden jako nezaměstnaný a nemá tudíž žádný příjem, přičemž konec trestu připadá na 1. listopadu 2030. Na jeho nepříznivou majetkovou situaci, která by odůvodňovala osvobození od soudních poplatků, však neusoudily s ohledem na skutečnost, že je vlastníkem dvou bytových jednotek, objektu občanské vybavenosti, spoluvlastníkem objektu k bydlení v rozsahu 7/8 a vlastníkem řady pozemků; jeho tvrzení o havarijním stavu nemovitostí přitom neměly za prokázané. Vzaly rovněž v úvahu, že ani jednu z nemovitostí neužívá k bydlení, neboť jako místo svého trvalého bydliště po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uvádí L. Přitom jeho vlastnické právo k nemovitostem není omezeno žádnou exekucí, a tudíž s nimi může podle názoru obou soudů volně disponovat. Dospěly shodně k závěru, že poměry žalobce nejsou natolik nepříznivé, aby odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků a současně ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno. Při úvaze o jeho majetkových poměrech vyhodnotily v jeho neprospěch i okolnost, že při zjišťování poměrů neposkytl dostatečnou součinnost, neboť řádně nevyplnil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dovolatel) dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb., a odůvodnil ji především konstatováním, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. V dovolání vyjádřil nesouhlas s názorem, že vzhledem k jeho majetkovým poměrům nejsou u něj dány důvody pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedl, že jeho majetek je v havarijním stavu a vzhledem k zákazu jeho prodeje jako důsledku generálního inhibitoria spojeného s nařízenými exekucemi ho nemůže nijak zpeněžit. Opětovně poukázal na exekuce vedené na jeho majetek a na skutečnost, že do 1. listopadu 2030 se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Zdůraznil, že do nepříznivé finanční situace se dostal i vlivem prodlení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, potažmo Krajského soudu v Ústí nad Labem, se zrušením zajištění jeho majetku k náhradě škody poškozenému v rámci trestního řízení. Pokud mu bylo odvolacím soudem, resp. soudem prvního stupně, vytýkáno, že nepředložil řádně vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, uvedl, že příslušný formulář je pro něj nepřehledný, přičemž setrvání soudu na povinnosti jej vyplnit považuje za přepjatě formalistické. Dodal, že požadované skutečnosti, které nevyplývaly ze spisu nebo z listu vlastnictví, tvrdil ve své žádosti o osvobození od soudního poplatku a doložil potvrzením Vězeňské služby ČR. Měl za to, že splnil podmínky pro osvobození od soudního poplatku ve smyslu §138 o. s. ř. a že oba soudy svým rozhodnutím zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, neboť v jejich postupu lze spatřovat denegatio iustitiae. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky procesního práva (otázky předpokladů, za jejichž naplnění může soud účastníkovi přiznat osvobození od soudních poplatků a ustanovit mu zástupce z řad advokátů), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Soud může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno (srov. §138 odst. 1 větu první o. s. ř.).
Při zkoumání poměrů účastníka je třeba mít na zřeteli, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží – jak dovodila judikatura soudů (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 17. července 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a z 26. listopadu 2014 sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněná pod č. 99/2013 a 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
V posuzovaném případě je úvaha soudů obou stupňů neúplná, jestliže při posuzování naplněnosti předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vycházely jako z převažujícího kritéria ze skutečnosti, že dovolatel vlastní několik nemovitostí, aniž se současně zabývaly jeho poměry v kontextu zbylých (právně významných) kritérií, zejména jeho zdravotním stavem a nynějšími pracovními možnostmi, a jestliže tudíž všechna relevantní hlediska nehodnotily v jejich vzájemné souvislosti. Bylo-li v projednávané věci o dovolatelových poměrech rovněž zjištěno, že nemá žádné příjmy z pracovního (nebo obdobného) poměru, pak bez ohledu na skutečnost, že vlastní několik nemovitostí (o příjmech z nich plynoucích lze toliko polemizovat), je zřejmé, že fakticky není schopen zaplatit soudní poplatky a nést výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci, a že tedy jeho poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků.
Dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává proti napadenému rozhodnutí „ v plném rozsahu“ , tedy nejen proti výroku, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, nýbrž i proti výroku, jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Zde nelze přehlédnout, že jsou-li hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř. (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před soudem prvního stupně, pro odvolací řízení i pro dovolací řízení (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněného pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak je – logicky vzato – jen stěží pochopitelný postup soudu prvního stupně, který při nezměněných poměrech ustanovil dovolateli zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. prosince 2015, č. j. 34 C 243/2013-71). Při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů dovolatele tedy neměl přistoupit k ustanovení zástupce z řad advokátů až pro účely dovolacího řízení (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010).
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že napadené usnesení není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) ho zrušil podle §243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243f odst. 4 o. s. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu