ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.465.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 465/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce F. T. , R., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Žouželkou, advokátem se sídlem v Chomutově, Palackého 4274, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Račetice , se sídlem v Račeticích 87, IČO: 00119814, zastoupenému JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem se sídlem v Podbořanech, Masarykovo náměstí 14, o vypořádání transformačních nároků, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 11 C 105/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. ledna 2015, č. j. 14 Co 236/2014-520, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.160,- Kč k rukám JUDr. Rudolfa Postla, advokáta se sídlem v Podbořanech, Masarykovo náměstí 14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobce (dovolatele) proti výrokům I. písm. a/ a c/ rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. ledna 2015, č. j. 14 Co 236/2014-520, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Má-li totiž být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. (jako v této věci) proto, že napadené rozhodnutí závisí – jak zejména avizoval dovolatel – na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" (rozuměno judikatury dovolacího soudu, kterou lze vymezit i pouhým slovním popisem bez uvedení konkrétní spisové značky či značek rozhodnutí dovolacího soudu – viz rozhodnutí Ústavního soudu České republiky z 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, a z 21. ledna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3530/14) se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) sice vyplývá požadavek na úhradu úroků z prodlení z přisouzené částky 123.962,76 Kč (viz výrok I. písm. b/ napadeného rozsudku), jakož i nesouhlas s uloženou povinností zaplatit náklady řízení žalovanému, avšak schází v něm specifikace „relevantní“ rozhodovací praxe, od níž se řešení uvedených otázek odchyluje; dovolatelův odkaz na rozhodovací praxi jiných soudů než Nejvyššího soudu České republiky jako soudu dovolacího je právně bezvýznamný (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. července 2015, sp. zn. 26 Cdo 1952/2015).
Kromě toho dovolatelova žádost (vztahující se rovněž k přípustnosti dovolání), aby „právní otázka“ (kterou navíc nijak nespecifikoval) byla (dovolacím soudem) posouzena jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zmíněný předpoklad přípustnosti dovolání uvedený v §237 o. s. ř. (tj. dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak) míří totiž na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit od (svého) právního názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů), a nikoli od právního názoru odvolacího soudu vysloveného v napadeném rozhodnutí, jak se snad mylně domníval dovolatel.
Bez ohledu na uvedené pokládá dovolací soud za potřebné v tomto konkrétním případě – vzhledem k charakteru dalších dovolacích námitek – rovněž zdůraznit, že výtky mířící na zjištěný skutkový stav nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. srpna 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu