ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4742.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4742/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce V. V. , Č. L., zastoupeného JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Okružní 81/15, proti žalovaným 1. V. K. , a 2. K. K. , oběma P., zastoupeným Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 409/6, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 92/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. června 2015, č. j. 30 Co 12/2015-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.800 Kč k rukám JUDr. Františka Diviše, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Okružní 81/15, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaní napadli dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 10. 2014, č. j. 15 C 92/2014-76, jímž byla žalovaným uložena povinnost vyklidit tam specifikované nemovité věci, změnil výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozhodnutí není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že v řízení o vyklizení bytu nelze přezkoumávat správnost pravomocného usnesení o příklepu vydaného v exekučním řízení, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3717/2013, uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitky, že při dražbě (v níž nabyl žalobce předmětné nemovitosti do svého vlastnictví udělením příklepu) došlo k porušení zákona, musí být uplatněny v exekučním řízení, které je rozděleno do několika relativně samostatných fází, jež jsou završeny usneseními, jejichž účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tím více již takové otázky nelze řešit v nalézacím řízení o vyklizení nemovitých věcí.
Dovolatelé sice napadli dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak dovolání proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, neobsahuje údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§237, §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 20. dubna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu