ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5235.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5235/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, proti žalované M. B. , zastoupené Mgr. Jaroslavem Markem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, o zaplacení částky 69.391 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 159/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2015, č. j. 39 Co 113/2015-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.040 Kč k rukám JUDr. Ing. Pavla Fabiana, advokáta se sídlem v Brně, Marešova 304/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č. j. 39 Co 113/2015-63, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení – viz §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz §241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). Za tohoto stavu dovolání žalované trpí vadou, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) není možno odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatelka v dovolání namítá pouze nesprávný procesní postup soudu spočívající v neprovedení výslechu žalovanou navržené svědkyně, který však sám o sobě nepředstavuje nesprávné právní posouzení věci (tj. jediný způsobilý dovolací důvod - §241a odst. 1 o. s. ř.), nýbrž vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež však není sama o sobě přípustným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává i proti výroku III. napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovému výroku. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatelka nikterak nebrojila, nýbrž ho napadla ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedenému výroku schází v dovolání jakékoli odůvodnění.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. dubna 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu