ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.861.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 861/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek v domě Rabyňská 738-745 , se sídlem v Praze 4 - Kamýku, Rabyňská 743/6, IČO 28244915, zastoupeného JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, proti žalovanému Ing. K. S. , P., zastoupenému Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Praze 4, Na dědinách 733/22, o 117.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 52/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2015, č. j. 58 Co 249/2015-186, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2015, č. j. 58 Co 249/2015-186, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou došlou soudu dne 5. 2. 2013 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 117.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný vykonával v období od 16. 10. 2007 do 10. 2. 2011 funkci předsedy jeho výboru, že shromáždění žalobce konané dne 9. 12. 2009 rozhodlo o tom, že správu domu bude vykonávat výbor a schválilo jeho členům pro rok 2010 odměnu ve výši 123.000 Kč, kterou žalovaný obdržel. Na dalším shromáždění dne 10. 11. 2010 zpochybnil žalovaný zápis z posledního shromáždění konaného 9. 12. 2009 s tím, že správa domu měla přejít na výbor za zvláštní odměnu vedle odměny za výkon funkce člena výboru, což shromáždění žalobce odmítlo s tím, že odsouhlasená odměna ve výši 123.000 Kč za rok 2010 obsahuje protiplnění i za správu budovy, a rozhodlo, že tato odměna nebude zvýšena. Přesto si žalovaný nechal dne 7. 2. 2011 v hotovosti z pokladny vyplatit částku ve výši 117.000 Kč, čímž získal plnění bez právního důvodu a na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil ve smyslu §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Ani přes výzvu žalobce nebyly tyto prostředky vráceny.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 3. 2015, č. j. 15 C 52/2013-147, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 117.000 Kč s tam uvedenými úroky a náklady řízení ve výši 72.061,20 Kč. Soud nejprve zkoumal, zda je dána věcná příslušnost okresního soudu, přičemž uzavřel, že se v tomto případě nejedná o věc jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a spor z tohoto vzniklý ve smyslu §9 odst. 3 písm. u) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce se proti žalovanému domáhal vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího ve vyplacení žalované částky nad rámec odměny člena statutárního orgánu, která byla schválena shromážděním. Následně dovodil, že vzhledem k neexistenci právního důvodu, na základě kterého by mělo dojít k vyplacení částky 117.000 Kč žalovanému, vznikl žalobci vůči němu nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 odst. 1 obč. zák.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 10. 9. 2015, č. j. 58 Co 249/2015-186, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni. Měl za to, že je-li předmětem řízení odměna žalovaného za činnosti, které vykonával ve funkci člena a předsedy výboru, a posouzení otázky, jaké činnosti byly touto odměnou honorovány, přičemž rozhodování o odměně členů výboru spadá do výlučné působnosti shromáždění společenství vlastníků jednotek, jedná se o věc, u níž je podle §9 odst. 3 písm. u) o. s. ř. dána věcná příslušnost krajského soudu pro řízení v prvním stupni. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 37/2011, případně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. Ncp 2702/2007.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 o. s. ř., a uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že podle jeho názoru jde o běžný občanskoprávní spor, byť jako jeho strany vystupují společenství vlastníků a jeho bývalý člen statutárního orgánu. I když určení výše odměny pro členy výboru skutečně spadá mezi záležitosti, o kterých rozhoduje ve své výlučné pravomoci shromáždění společenství vlastníků jednotek, jak argumentoval ve svém odůvodnění odvolací soud, v této konkrétní věci se nejedná o spor o výši odměny žalovaného jako člena výboru, ani o jinou věc bezprostředně související s rozhodnutím shromáždění žalobce. Předmětnou částku si žalovaný vyplatil sám sobě bez právního důvodu, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení, o jehož vydání rozhodují okresní soudy. Proto poukaz odvolacího soudu na shora citovanou judikaturu nepovažoval za případný. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu. Měl za to, že předmětem sporu je výše odměny žalovaného ve funkci předsedy výboru žalobce, přičemž určení výše této odměny spadá dle stanov žalobce do výlučné působnosti shromáždění. S ohledem na to je k projednávání věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud dle §9 odst. 3 písm. u) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval - jak vyplývá z ustanovení čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání podané proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť při posouzení otázky věcné příslušnosti se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.
Pro určení věcné příslušnosti soudu jsou rozhodné okolnosti v době zahájení řízení (§11 odst. 1 o. s. ř.). Proto je třeba otázku věcné příslušnosti soudů v projednávané věci i v současné době posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §9 odst. 3 písm. u) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých.
Otázkou věcné příslušnosti soudu ve věcech týkajících se jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek se Nejvyšší soud aktuálně zabýval v rozsudku ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4848/2014, v němž se odchýlil od závěrů přijatých v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 37/2011, uveřejněném pod číslem 45/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ze kterého vycházel odvolací soud) a v němž (nově) přijal závěr, že k projednání sporů o zaplacení příspěvků členů společenství vlastníků jednotek na správu domu a pozemku a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním jednotky je v prvním stupni podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (i podle právní úpravy účinné do 30. 4. 2015) věcně příslušný okresní soud. Vycházel přitom z toho, že o věc jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek podle §9 odst. 3 písm. u) o. s. ř., kdy je dána věcná příslušnost krajských soudu v prvním stupni, jde vždy, je-li předmětem řízení přezkum rozhodnutí shromáždění (přijatého či nepřijatého – viz §11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013), které vydalo ve věci spadající do jeho působnosti. Naopak ve věcech, jejichž předmětem není samotné jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek, ale jen vymáhání povinnosti, která jeho rozhodnutím vznikla vlastníku jednotky, jenž ji řádně a včas nesplnil, je dána věcná příslušnost okresních soudů v prvním stupni, neboť jde o běžnou agendu, která je těmito soudy v obdobných věcech rozhodována, zatímco vymezení věcné příslušnosti krajských jako soudů rozhodujících v prvním stupni (§9 odst. 2 a 3 o. s. ř.) odráží zejména složitost věcí (jejich typovou skutkovou a právní obtížnost), zvláštnosti hmotněprávní úpravy (potřebu užší specializace při projednávání a rozhodování určitého typu sporů) i zvláštnosti procesní úpravy (vyžadující také určitou míru specializace). Není tak žádný zvláštní důvod, aby věc byla – jen proto, že k případnému zaplacení má být zavázán člen společenství vlastníků jednotek – dána v prvním stupni věcná příslušnost krajských soudů.
V projednávané věci je předmětem řízení nárok na zaplacení částky 117.000 Kč, jehož se žalobce domáhá jako bezdůvodného obohacení, neboť tato částka byla žalovanému jako členu jeho výboru vyplacena nad rámec odměny schválené shromážděním vlastníků jednotek ve výši 123.000 Kč. Předmětem tohoto sporu tak není samotné jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek, ale jen vymáhání tvrzeného bezdůvodného obohacení. Spor vyplývající ze závazkového vztahu (konkrétně vydání případného bezdůvodného obohacení) je sporem, který řeší v prvním stupni běžně a často okresní soudy, a není proto ani v tomto případě žádný důvod, aby věc byla – jen proto, že k případnému vydání bezdůvodného obohacení má být zavázán člen výboru společenství vlastníků jednotek – dána v prvním stupni věcná příslušnost krajského soudu.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, dovolací soud ho podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu