ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.1567.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 1567/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. M. T. , zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, proti žalované PREdistribuce, a.s. , IČO: 27376516, se sídlem v Praze 5, Svornosti 3199/19a, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 199/2014, o zaplacení 420 864 Kč s příslušenstvím , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2015, č. j. 54 Co 267/2015-189, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2015, č. j. 54 Co 267/2015-18, jímž tento soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým bylo podle §208 odst. 1 občanského soudního řádu pro opožděnost odmítnuto odvolání žalobkyně směřující proti usnesení téhož soudu ze dne 18. 2. 2015, č. j. 18 C 199/2014-142, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 4. 2015, č. j. 18 C 199/2014-152.
Nejvyšší soud České republiky v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 7 zákona č. 404/2012 a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Proti takovému usnesení – jak plyne se shora citovaných ustanovení zákona – je přípustná žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 4 o. s. ř.) a dovolání je proto vyloučeno (srov. §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Z popsaného důvodu Nejvyšší soud nepřípustné dovolání postupem podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla na jejich náhradu zásadně právo, v této fázi řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu