ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.2309.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 2309/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně České republiky - Krajské hygienické stanice Zlínského kraje, se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží 600, IČO 710 09 221, zastoupené Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, proti žalované ZEVOS a. s., se sídlem v Uherském Hradišti, Nádražní 25, IČO 469 72 501, zastoupené Mgr. Františkem Kelem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kovářská 126, o zaplacení částky 644.547,16,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 105 EC 115/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. listopadu 2014, č. j. 59 Co 193/2014-73, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13. 552,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Františka Kela, advokáta se sídlem v Kroměříži, Kovářská 126.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s . ř.):
Dovolání žalobkyně, jež podle svého obsahu směřuje proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. 11. 2014, č. j. 59 Co 193/2014-73, o věci samé, kterým byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. 2. 2014, č. j. 105 EC 115/2011-28, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 5. 3. 2014, č. j. 105 EC 115/2011-34, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“; dále srov. §3028 odst. 3 a §3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), neboť dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředestřela žádnou doposud nevyřešenou právní otázku (k otázce počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jež vzniklo plněním na základě pravomocného rozhodnutí, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům a které bylo následně pravomocně zrušeno Nejvyšším soudem v dovolacím řízení, srov. právní závěr uvedený v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011, jímž došlo ke sjednocení judikatury ohledně této otázky, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5236/2014, a z odborné literatury srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol: Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2008, str. 1181; dále Eliáš, K. a kol.: Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde Praha, a. s., 2008, sv. I., s. 1066; Vaněk, J.: Neoprávněný majetkový prospěch, Panorama Praha 1987, 1. vydání, str. 49 - 52; ohledně počátku běhu promlčecí doby k uplatnění práva z bezdůvodného obohacení vzniklého z obchodního závazkového právního vztahu srov. ustanovení §391 odst. 1 obchodního zákoníku, které má obecnou povahu a které platí podpůrně, pokud z následujících ustanovení §392 až 396, §398 a §399 nevyplývá pro počátek běhu promlčecí doby pro jednotlivé skupiny práv něco jiného, přičemž možnost uplatnění práva u soudu je třeba posuzovat objektivně, a dále ustanovení §397 obchodního zákoníku, jakož i právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 35 Odo 619/2002, uveřejněném pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce komplexnosti právní úpravy promlčení v obchodním zákoníku v tom smyslu, že obchodní zákoník upravuje běh a délku všech promlčecích dob srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 4781/2009, uveřejněného pod číslem 105/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2242/2010, na který dovolatelka poukazuje, se s ohledem na výše uvedenou ustálenou praxi dovolacího soudu vztahuje na danou věc jen ohledně právního názoru, že ke vzniku bezdůvodného obohacení v uvedených případech dochází již právní mocí zrušujícího rozsudku dovolacího soudu, nikoliv však již v závěrech ostatních, jelikož jde o odlišný případ, kdy bezdůvodné obohacení nevzniklo z obchodního závazkového vztahu, a kdy byl posuzován počátek subjektivní promlčecí doby k vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v rozdílu mezi úrokem z prodlení přiznaným pravomocným rozhodnutím, podle nějž bylo plněno a jež bylo zrušeno dovolacím soudem, a úrokem z prodlení, jenž byl poté přiznán novým pravomocným rozhodnutím v nižší částce, což ovšem není případ účastníků tohoto řízení.
Pokud pak dovolatelka namítá, že odvolací soud nezohlednil rozpor uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), je možno poukázat např. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1864/2000, ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11/2000 pod pořadovým číslem 126, ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 561/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002. V dané věci žádné okolnosti nasvědčující tomu, že námitka promlčení byla žalovanou zneužita v rozporu se zákonným účelem promlčení a že by žalobkyni ve včasném uplatnění nároku bránily závažné skutečnosti, nebyly zjištěny, ba ani tvrzeny.
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu je ve výroku o věci samé v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, a dovolání žalobkyně tak není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu