ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.3311.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 3311/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce JUDr. F. K., zastoupeného Mgr. Petrou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o zaplacení 38 440 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 191/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2016, č. j. 28 Co 361/2015-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 15. 5. 2015, č. j. 4 C 191/2014-77, vyhověl žalobě, kterou se žalobce po žalované dožadoval zaplacení 14 709 Kč s příslušenstvím od 16. 5. 2014 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 23 731 Kč s příslušenstvím od 16. 5. 2014 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2016, č. j. 28 Co 361/2015-116, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, v zamítavém výroku o věci samé jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 23 731 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti výrokům I. a II., podala žalovaná dovolání, jež má za důvodné podle §241a o. s. ř. a jehož prostřednictvím se domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014, které je podle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum (dále jen o. s. ř.).
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a jednající podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., zabýval přípustností dovolání.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadá-li dovolatelka výrok I. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce nepřevyšujícím uvedený bagatelní limit, aniž by se ze spisu podávalo, že by se v projednávané věci jednalo o vztahy, v nichž zákonodárce upouští od omezujícího požadavku na minimální výši sporného peněžitého plnění, je zřejmé, že na dovolání jako přípustné pohlížet nelze, a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. musel odmítnout.
Dále nelze přehlédnout, že dovolatelka nikterak nenaznačila, v čem spatřuje přípustnost a důvodnost dovolání v rozsahu, jímž zpochybňuje správnost nákladového výroku II. rozsudku odvolacího soudu. Absence těchto obligatorních náležitostí (§241a odst. 2 o. s. ř.) přitom představuje vadu, kterou není možné po uplynutí zákonné lhůty odstranit (§241b odst. 3 o. s. ř.) a která brání tomu, aby bylo pokračováno v dovolacím řízení, pročež bylo nezbytné dovolání i v této části odmítnout (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3635/2014).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobci, jenž by na jejich náhradu měl v zásadě právo, žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. srpna 2016
JUDr. Jan Eliáš , Ph.D.
předseda senátu