ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.3691.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 3691/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobce AZYS Trading, a.s. , se sídlem v Praze 10, Na výsluní 201/13, IČ 273 69 480, zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalovaným 1) České republice - Českému báňskému úřadu , se sídlem v Praze 1, Kozí 748/4, za, IČ 000 25 844, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 697 97 111, a 2) České republice - Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobce RASTRA AG-CZ a.s. , se sídlem v Pardubicích - Zeleném Předměstí, Masarykovo náměstí 1484, o zaplacení 4.132.898,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 122/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června 2014, č. j. 16 C 122/2010-156, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č. j. 30 Co 490/2014-259, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č. j. 30 Co 490/2014-259, se odmítá .
II. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června 2014, č. j. 16 C 122/2010-156, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze k odvolání žalobce a vedlejší účastnice výrokem I. rozsudku ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Co 490/2014-259, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 6. 2014, č. j. 16 C 122/2010-156 [jímž byla žaloba s návrhem na uložení povinnosti „žalované“ (České republice jednající prostřednictvím organizačních složek - Českého báňského úřadu a Ministerstva financí) zaplatit žalobkyni částku 4.132.898,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, a jímž bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení], a rozhodl, že žalobce a vedlejší účastnice na straně žalobce jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně první žalované na nákladech odvolacího řízení 600,- Kč (výrok II.). Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení není důvodná, neboť na straně žalobce není dána aktivní věcná legitimace.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (byť značně rozsáhlé) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Co 490/2014-259, odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. [k otázce přípustnosti dovolání dovolatel uvedl, že „z entropie korupce v od 14. 7. 2000 trvajících řetězcích nesprávných úředních postupů a nezákonných rozhodnutí vybírá a dovozuje přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. od toho, že: 1) zneužití podle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničící s jistotou aplikace Občanského soudního řádu ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, když soudci inkviziční (bolševickou) metodou nesporného řízení, kterým toto řízení nebylo, aplikovali Občanský soudní řád ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, k fabulaci „materiální pravdy“:1.a) k legalizaci výnosů trestné činnosti v rozporu s čl. 6 Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu č. 33/1997 Sb., který je označen „Trestné činy praní výnosů zločinu“, nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno, 1.b) k popření aktivní legitimace žalobce se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, 2) popření ustanovení §13 zákona č. 89/2012 Sb., ze kterého žalobce dovozuje popření práva žalobce na přesvědčivé vysvětlení rozhodnutí upřít žalobci právo na důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu, kterou je i soudce odvolacího soudu povinován vytvořit svým jednáním dle §80 odst. (1) zák. č. 6/2002 Sb., nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno a 3) korupční legalizace výnosů z trestné činnosti, bezdůvodného obohacení organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie, na úkor právního předchůdce žalobce, získaných útokem na vlastnická práva právního předchůdce žalobce prostřednictvím nezákonného trestního řízení proti zástupcům právního předchůdce žalobce a společníkům úpadce RASTRA AG-CZ a.s. a prostřednictvím konkurzního řízení úpadce RASTRA AG-CZ a.s., zneužitého k útoku na majetek právního předchůdce žalobce, která je dokonávána prostředky popření práva na spravedlivé soudní řízení v řízeních o náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb., nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena“ , aniž by však jakoukoli otázku, jež by měla přípustnost dovolání založit, jasně formuloval, a aniž by uvedl, od které ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, resp. která otázka je v rozhodnutích dovolacího soudu rozhodována rozdílně a tato rozhodnutí konkretizoval (srov. též §241a odst. 2 o. s. ř.)], ani v něm nebyl uplatněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., neboť z obsahu dovolání nelze zjistit, které právní posouzení odvolacího soudu pokládá dovolatel za nesprávné, ani v čem by měla nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem konkrétně spočívat. Pro tyto vady dovolání nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1745/2015).
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Současně Nejvyšší soud České republiky zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 6. 2014, č. j. 16 C 122/2010-156, podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu ČR (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2000, pod č. 45).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu