ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4000.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 4000/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) Ing. P. D. , a b) M. D. , zastoupených Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti žalovanému Sdružení Klácelova 1/ Údolní 95 , IČO: 26606356, se sídlem v Brně, Klácelova 1, zastoupenému JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a, o určení neplatnosti nabídky na prodej bytu do vlastnictví , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 255/2007, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2016, č. j. 49 Co 89/2015-260, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobci napadli dovoláním v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2014, č. j. 33 C 255/2007-229 (deklarující, že nabídka žalovaného učiněná žalobcům a/ a b/ na prodej označené bytové jednotky je neplatná), a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
K náležitostem dovolání srov. ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.; z judikatury pak zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ve světle shora uvedeného dovolatelé náležitě nekonkretizují, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (k projednání dovolání nepostačuje toliko citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či některé jeho části a má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje).
Dovolání též postrádá náležité vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 1, §241a odst. 3 o. s. ř.). Kritizují-li dovolatelé závěry odvolacího soudu o obsazení statutárního orgánu žalované, a to i v závislosti na řešení otázky členství jednoho z jeho členů či interpretace obsahu stanov žalovaného, činí tak prostřednictvím námitek skutkových, kdy platí, že není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (k tomu znovu srov. shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Přitom i ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží dovolací soud jen v případě, že je dovolání přípustné (srov. §242 odst. 2 o. s. ř.) a tedy ani případné vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. §151 odst. 1 věty první, §224 odst. 1, §243c odst. 3 věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu