ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4862.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 4862/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. ve věci žalobkyně TIMAL, s. r. o., IČO 26935112, se sídlem v Jakubově u Moravských Budějovic 48, zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 519/35, proti žalovanému V. H., Z., zastoupenému JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 881/7, o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě, pod sp. zn. 14 EC 677/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 8. 3. 2016, č. j. 21 Co 465/2014-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. 21 Co 465/2014-131, potvrdil rozsudek ze dne 19. 3. 2014, č. j. 14 EC 677/2012-67, kterým Okresní soud ve Znojmě zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Nárok byl žalobkyní uplatněn z titulu vydání bezdůvodného obohacení (plnění z právního důvodu, který odpadl).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež má za důvodné podle §241a o. s. ř. a za přípustné podle §237 o. s. ř., a jehož prostřednictvím se domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době zahájení řízení (16. 4. 2012) a vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (8. 3. 2016) se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.2013 (dále též jen o. s. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a jednající podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání zjevně směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vylučoval aplikaci takto nastaveného omezení. Nejde očividně o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, neboť požadováno je vydání bezdůvodného obohacení v situaci, kdy mezi účastníky původně uzavřená nájemní smlouva byla odstoupením žalobkyně zrušena (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2376/2014 uveřejněné pod číslem 12/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3180/2014). Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu